Rozčarování z Brexitu a vlastně celé politické situace, zklamání z fotbalového Eura. Někteří Britové neprožívají na začátku léta zrovna nejveselější období, což se ve čtvrtek večer promítlo do otázky jednoho z reportérů na Murrayho tiskovce po dramatickém vítězství nad Francouzem Tsongou.
„Tahle země je teď docela zbědovaná. Potřebujeme nového premiéra, nového moderátora Top Gearu, nového manažera anglické fotbalové reprezentace a Wales zrovna prohrává s Portugalskem. Jaké to je být poslední nadějí celého národa?“
Murray se usmál a odvětil: „Ono to není tak strašné, ne? Nebo ano?“
„Ano, je to opravdu špatné. Jsi naše poslední naděje, Andy.“
„To snad ne. Můžeme doufat ve spoustu dobrých věcí. Jenom se snažím tady dojít co nejdál a udělat radost lidem, kteří se dívají. Snad ještě dva zápasy vyhraju,“ prohlásil Murray.
Kdysi hlavně anglickým tenisovým tradicionalistům a puritánům neseděl. V srovnání se svým předchůdcem ve špičce, uhlazeným Timem Henmanem, působil kudrnatý Skot příliš divoce.
Když ovšem prolomil sedmasedmdesátileté britské čekání na wimbledonský titul, i většina jeho odpůrců ho vzala na milost.
A teď jej komentátoři dávají všem místním sportovcům za příklad neskutečné pracovitosti a oddanosti profesi.
V pátek mu budou Britové přát další wimbledonské vítězství - v semifinále nad Tomášem Berdychem.
