Porážky. Zdravotní trable. Vypadnutí z Top 100. Rozchod s trenérem Bobem Machovským... Hloubavou duši bezmála pětadvacetiletého leváka zavalila v minulých měsících lavina mrzutostí. Skoro snad mohl zvažovat změnu příjmení na Neveselý.
Jenže poté, co se ATP Tour přestěhovala na zelené pažity, tenhle chlapík znovu ožil. V Antalyi sice povrch připomínal spíš fotbalové hřiště, Veselý však na něm postoupil až do semifinále.
„Získal jsem konečně nějaké body, kapku pohody a sebevědomí,“ může si zase trochu lebedit.
Na svém nejoblíbenějším grandslamu v Londýně na turecké tažení navázal a v prvním kole po slušném výkonu zdolal Němce Floriana Mayera, jenž v minulosti na trávě získal třeba titul na podniku v Halle.
Vzpomněl si zase na předloňskou osmifinálovou řež s krajanem Tomášem Berdychem, jež se na kurtu číslo tři roztáhla do dvou dní. „Přinesla skoro všechno, co tenis zdobí. Byla úžasná, i když jsem prohrál.“
Jako letos jediný reprezentant své vlasti ve wimbledonském mužském singlu v pondělí uhájil národní čest. „Je zvláštní být tady jako jediný Čech. Radek Štěpánek skončil, Lukáš Rosol se propadl a Tomáš Berdych je zraněný. Bohužel.“
Nad současnou bídou svého cechu příliš nemudruje a společně s koučem Theodorem Devotym, jehož zatím najal na zkoušku, se připravuje na další mač. Na střet s jedenáctým nasazeným Schwartzmanem.
„Velmi solidní frajer,“ tvrdí o něm Veselý. „Na trávě to má se svou postavou a běhavým stylem těžší než na antuce nebo betonu. Moje hra je na ní jedovatější. Snadnou partii určitě nečekám. Ale z nasazených hráčů patří mezi ty nejpřijatelnější.“
Sebedůvěra se vrací. Pádné podání „píše“. Teď to ještě potvrdit při zápase na kurtu.
