Třicetiletá Navrátilová byla ve finále už pátý rok v řadě a statistiky hrály neúprosně v její prospěch: když se v Londýně do finále dostala, tak ho neprohrála.
Naopak Mandlíková se do boje o titul na travnatém grandslamu vrátila po dlouhých pěti letech, navíc z prohraného boje proti Chris Evertové odešla s nelichotivým skóre 2:6, 2:6.
Hana Mandlíková ve Wimbledonu 1981.
Ale Mandlíková roku 1986 byla úplně jiná než ta vyjukaná devatenáctiletá slečna, která byla ze svého postupu do finále v roce 1981 stejně překvapená jako obecenstvo.
Rok před druhým wimbledonským finále ustála dramatickou bitvu o titul na US Open s Navrátilovou a slavila výhru. Stým ročníkem travnatého grandslamu pak prolétla, první set ztratila až ve čtvrtfinále. V semifinále oplatila Evertové porážku a Američanka ji pochválila: „Hana výborně podávala. Předčila mě silou a lépe se pohybovala. Vyrostla jako hráčka i jako osobnost. Když proměnila mečbol, nenechala se unést radostí a klidně mi šla podat ruku.“
Porážka před tváří pracujícího lidu. Navrátilová dala přednost tučnému kontu! |
Přestože do finále Wimbledonu 1986 se kromě Mandlíkové probojoval i Ivan Lendl, československý tisk tento tenisový úspěch přecházel téměř bez povšimnutí. Právě totiž v Moskvě startovaly Hry dobré vůle, a tak většinu sportovních stran zabral popis zápolení „poslů míru“.
Ale ještě větší překážkou byla samozřejmě soupeřka Mandlíkové. Jakkoliv podrobněji psát o emigrantce Navrátilové bylo totiž naprosto nežádoucí, a tak se v té době šestinásobná vítězka Wimbledonu objevovala jen ve výsledkových přehledech.
Například Rudé právo odbylo semifinálovou výhru Mandlíkové jediným odstavcem a popisu finálového klání, ve kterém Navrátilová zvítězila 7:6 a 6:3, se věnovalo jen nepatrně podrobněji.
Martina Navrátilová přebírá pohár pro vítězku Wimbledonu 1986 od Kitty Godfreyové.
Nelibost k reportování o „imperialistické“ akci, navíc s tak vadící protagonistkou, je patrná i na stránkách Československého sportu. Ten se vracel k semifinále hned ve dvou textech, zatímco po finále si vystačil s pár řádky. Ve kterých navíc vůbec nezaznělo jméno přemožitelky Mandlíkové!
„Hana Mandlíková stanula podruhé ve finále. Zralejší, zkušenější, ostřílenější. Měla skvělý začátek, vedla 3:0, 5:2, zdálo se, že má navrch nad obrýlenou soupeřkou. Leč ta dokázala díky svému útočnému pojetí a především větší robustnosti nemožné: dotáhla a v tie breaku zvítězila.“
České finále Wimbledonu odvysílá Prima. Nabídla výrazně více peněz, reaguje ČT |
I z následného vyjádření Mandlíkové jsou cítit editorské zásahy, jen aby probůh nepadlo jméno komunisty nenáviděné Navrátilové. „Před zápasem začalo trochu pršet, já měnila obuv, a jak se pak ukázalo, bylo to osudné. Soupeřka měla na dvorci více síly.“
A tím prosím pěkně veškeré wimbledonské zpravodajství končí.
Velkým posunem však bylo už jen to, že Československá televize tehdy ženské finále vůbec vysílala. Do té doby totiž zápasy s Navrátilovou ignorovala a pokud možno se snažila tvářit, že tenistka toho jména vůbec neexistuje.
Zrádkyně vlasti a msta páprdů: Konec šéfa svazu, táta do fabriky, zákaz pro sestru |
To se ostatně potvrdilo i o pár dní později, když Navrátilová dorazila do Prahy na Pohár federace. Televize sice zápasy znovu přenášela, když však Američanky zvítězily a Navrátilová se chystala promluvit k fanouškům, kteří ji podporovali úplně stejně jako domácí hráčky, přenos se utnul.
V pořadu Sport 1986, vysílaném na konci roku, pak jakákoliv zmínka o finále ČSSR–USA v Praze nebo wimbledonském souboji Mandlíkové s Navrátilovou chybí. Že se ve finále nejslavnějšího tenisového podniku setkaly dvě Češky, mělo být zapomenuto.
Pohádka Karolíny Muchové s Lindou Noskovou však vzpomínky na tento čtyřicet let starý příběh znovu oživila.
