Anna začínající
Dva týdny po svých 14. narozeninách hrála v roce 1995 turnaj v Eastbourne a britská média ji velebila: "Nevybroušený ruský diamant.
Budoucnost tenisu." Už tehdy o ní kolovaly historky.
Jak v deseti letech trénovala se Samprasem a v jedenácti se tvrdošíjně dožadovala vlastního auta. Jak je schopná kdykoliv vyhodit trenéra Bollettieriho z kurtu, pokud se věnuje někomu jinému než jí. A jak si říká o tisíc dolarů za interview.
Neměl jsem tehdy v Eastbourne tisíc dolarů na Annu, přesto jsem oprášil školní ruštinu a cestou z kurtu ji oslovil v její mateřštině: "Zdrávstvujtě. Jsem novinář z Česka.
Měla byste čas na rozhovor?" Honorář nechtěla. Jen prohodila: "Počkejte, já se zeptám." Načež odkráčela za matkou Allou. "Mami, smím s ním udělat rozhovor?" "Ale nejdřív se osprchuj a převlíkni," dostala rezolutní instrukce. Přikývla.
Přišla pak v dohodnutý čas, byla ochotná, milá dětská hvězdička.
Anna končíčí
O sedm let později na turnaji v chorvatském Bolu se její tenisová kariéra chýlila ke konci. V hotelu Elaphusa požadovala prezidentské apartmá, za které by běžný host zaplatil 12 tisíc korun denně. Neusmívala se a oči skrývala za tmavými brýlemi. Rozhovor? Nepromluvila, jen zakroutila hlavou.
Matka Alla ji stále doprovázela, na trénincích postávala u plotu a sbírala dceři míče. Dvaadvacetiletou Annu střežili čtyři bodyguardi. Napadli i fotografa, který chtěl Kurnikovovou zachytit při tréninku. "Žádné snímky," nařídil šéf ochranky.
Byl to její 104. pokus o premiérový turnajový titul – a ani tady neuspěla.
Brzy poté profesionální kolotoč opustila. Bez fanfár. Naposledy selhala na jaře 2003 při druhořadém turnaji v Charlottesville, kde podlehla 384. tenistce světa Colosiové.
Přesto vydělávala na reklamě přes 10 milionů dolarů ročně.
Anna propagující
Když se téhož roku hrál Wimbledon, přijela Orient Expresem do Prahy, aby tu propagovala hodinky Omega. Džínová podprsenka jí koketně vykukovala zpod bílé rozhalenky, řetízek zdobil kratičkou minisukni.
Takřka po každé větě vyslovené "zaměstnavateli" z Omegy se až příliš nuceně smála.
"Co děláte v čase Wimbledonu v Praze?" zeptal se kolega na tiskové konferenci. "Kdybyste tenis pozorně sledoval, neptal byste se mě na takové hlouposti," odbyla ho. Později ke svému štábu prohodila: "Proč mi pořád dávají ty stupidní otázky?"
Včera byla uvolněná a vtipná. Možná šlo jen o herecký výkon.
A možná jí léta odstupu od profitenisu prospěla.
