Jelena Jankovičová si zatím umyla dlouhé tmavé vlasy, přišla na svoji největší tiskovou konferenci a v obličeji měla výraz Alenky v říši divů.
Jak si to vysvětlujete, Jeleno? Na začátku sezony jste devětkrát po sobě vypadla v prvním kole a tady jste vyřadila obhájkyni titulu.
Tehdy jsem se učila na zkoušky na univerzitě a ztratila koncentraci. Teprve když jsem postoupila do čtvrtfinále v Římě, vše se zlomilo.
Co studujete? A jde spojit univerzita a profesionální tenis?
Jsem v Bělehradu v prvním ročníku politické ekonomie. Nechci umět jen forhendy a bekhendy. Kariéra tenistky je krátká, musím myslet i na budoucnost.
Z Venus jste strach neměla?
Až při mečbolu jsem se roztřásla. Připadalo mi, že moje raketa váží snad třicet kilo. Hrozný pocit.
Tři hráči ze Srbska a Černé Hory jsou v osmifinále. Dobrá práce, že?
Výborná! Přitom jsme tak malá země. A teď ještě menší, když se Černá Hora odtrhla.
Místo zkratky SČH byste tedy měla mít za jménem jen S, ne?
Já nevím, kam patřím. Otec je Černohorec, matka Srbka, žijeme v Bělehradě. Nechám to na rodičích.
Co jste dělala, když byla ve vaší zemi válka?
Bylo mi čtrnáct, rodiče mě raději poslali do Ameriky. Dívala jsem se tam na televizi a viděla všude bomby. Otec mi volal: Nemáme elektřinu. Tolik zlých věcí se dělo, byla to tvrdá doba. Přestala jsem tehdy hrát i tenis. Ale to je už minulost.
