Naposledy hrála na Štvanici soutěžní zápas před dvaceti lety - její návrat do rodné země coby členky fedcupového tým USA vzbudil v roce 1986 hodně emocí.
Pořád nejsou zapomenuty. "Ale teď se mi na centru dýchalo určitě líp," smála se devětačtyřicetiletá bývalá světová jednička.
Do Prahy dorazila už v pátek, v týdnu ji s Barborou Strýcovou čeká start ve čtyřhře jediného českého podniku WTA.
Ve Varšavě jste se v deblu loučila už v prvním kole. V Praze asi chcete setrvat déle...
To doufám! Ale i kdybychom prohrály brzo, zůstanu celý týden.
Máte případně plán, co s volným časem?
O tom se vůbec nebudu bavit! (smích)
Jaký byl první trénink na centrálním dvorci?
Fajn, kurt je skvěle připravený. Měly jsme tam pár diváků a fotografů, tak jsem se musela snažit, abych neudělala ošklivý obličej. Máma mi nadává, že mám pak blbé fotky v novinách. Navíc nám pomáhal správce. Nikdy předtím jsem nezažila, že by mi někdo upravoval kurt při tréninku. Jsem zvyklá to dělat sama.
Ne nervozita, spíš nadšení
Čím je pro vás pražský turnaj jiný než ostatní?
Je to úplně jiný pocit. Nikdy jsem tady na turnaji nehrála, nebyl. Navíc během mé slávy bych sem stejně nemohla jezdit. Škoda, že jsem ta léta promeškala. Teď jsem ráda, že tady můžu hrát. Bude to zvláštní pocit. Mohla bych ho porovnat s pocitem, jaký mám ve Wimbledonu. I když je taky trochu jiný... Znám tady tolik lidí. Když na mě budou křičet lidi, budu jim rozumět.
Naposledy jste hrála soutěžní zápas v Praze před dvaceti lety. Připouštíte si, že teď budete nervózní?
Když nejste nervózní, nezáleží vám na tom! Budu nervózní, ale dobře nervózní. Chci lidem ukázat, že mi to ještě jde, ukázat jim radost z tenisu, možná je trochu inspirovat, aby dělali, co chtějí. Jako já - dělám, co chci, co mám ráda a mám kliku, že to můžu dělat. Takže to bude spíš vzrušení a nadšení než nervozita.
Věříte, že centrální dvorec bude vyprodaný?
Nevím, nejsem ředitel turnaje... Ale myslím, že tu bude trošku víc lidí než loni, ráda takhle turnaji pomůžu. Příští rok možná lidi přijdou, i když tady nebudu.
Takže příští rok nepřijedete?
Tak daleko neplánuju. Vždycky se mě ptáte, jestli budu hrát příští rok. Hraju tento rok a to vám musí stačit. Všichni chtějí vědět něco o budoucnosti, ale ta mě nezajímá. Mě zajímá tento týden. Jsem tady.
V čem se změnila Martina Navrátilová od roku 1986?
Mám trošku víc vrásek a asi jsem trošku pomalejší. Taky mám míň svalů a větší zadek. Jako člověk jsem se snad trochu vylepšila, o to se snažím celý život.
Hlavně ne "paní Navrátilová"
Vaší "pražské" partnerce je dvacet let. Vnímáte respekt mladých hráčů? Tykají nebo vykají vám třeba čeští tenisté?
Většinou jim říkám, aby mi tykali. Uvědomuju si, že mi vykají, protože jsem starší. Ale já jim říkám ahoj. Bára mi tyká. Je přece divný, aby mi hráčky vykaly, když s nimi hraju debla nebo trénuju. I když... Hlavně, aby mi neříkaly "paní Navrátilová". (smích)
|
Poslední vítězství se Sukovou Jaká je vzpomínka Martina Navrátilové na poslední českou deblovou partnerku? "Byla to s Renata Tomanová? Nebo Helena Suková? Vlastně... S Hankou Mandlíkovou jsem vyhrála US Open! Skoro jsem zapomněla. Rok? To nevím, musíte se podívat, v nějakým osmdesátým..." říká bývalá světová jednička. S Mandlíkovou vyhrála US Open v roce 1989. Helena Suková však byla poslední českou partnerkou, se kterou se těšily z turnajového titulu - v roce 1993 vyhrály turnaj v Tokiu. "Třeba s Janou Novotnou jsem nehrála," tvrdí Navrátilová. Jenže statistiky registrují jejich společný triumf ve Filderstadtu 1991. S poslední českou vítězkou Wimbledonu by si Navrátilová zahrála ráda. "Ptala jsem se jí, jestli by nehrála. Debla umí a je v kondici. Ale prý to je vyloučený, že už nehraje. Ale kdyby chtěla, mohla by," říká o Janě Novotné. |
Budete mít v publiku známé a příbuzné?
Příbuzných moc nebude. Ale pár jo.
Přijde se podívat i maminka? Prý je nemocná...
Ne, na tenis nemůže přijít. Ale je pořád ok, drží se a vypadá to nadějně.
Prý jste si požádala o české občanství...
Zařídím to. Do konce roku ho snad budu mít.
Léta žijete v USA. Je něco, co vám tam z Česka schází?
Kremžská hořčice. Vždycky ji tahám do Ameriky.
Naštvaná na dva prezidenty
Kromě tenisu máte spoustu jiných zájmů: lední hokej, práci s dřevem, dělala jste si pilotní kurs...
Nemám na koníčky moc času. Budu se jim věnovat, až přestanu hrát. Teď není čas, tenis s normálním životem jde dohromady jako voda a olej. Devět měsíců jezdím s tenisem po světě a když jsem doma, snažím se všechno srovnat - platit účty, starat se o psy a o barák. Pak jdu zase trénovat a odjíždím na turnaj. Třeba v letadle jsem několik let neseděla.
Napsala jste však několik knih: autobiografii, detektivku, naposledy knihu o výživě. Jaká bude další?
Lidi chtějí, abych napsala další autobiografii. Poslední byla vydaná v roce 1984 a za dvacet let se toho hodně stalo. Ještě nemám náladu ani chuť, je to brzo. Možná napíšu nějakou další knihu o zdraví a kondici, protože v Americe je potřeba.
Jste schopna shrnout třemi větami rady, jak se do vysokého věku udržet v perfektní kondici?
Ale kvůli tomu jsem přece musela napsat knížku! Třema větama se to říct nedá. Všichni chtějí nějakou magickou pilulku nebo metodu. to je styl života.
Vaším životem je tenis, který v posledních letech doznává i finančních změn. Organizátoři přistupují ke srovnání prémií žen a mužů. Naposledy přislíbil stejné odměny pro vítěze a vítězku grandslamový Roland Garros...
Nikdy bych nepředpovídala, že Paříž dá stejné prize money vítězce jako muži dříve než Wimbledon! O penězích se bavíme už třicet let a všechny důvody, proč dávají mužům víc než ženám, jsou pořád blbosti. "Welcome to the 21st century!" (Vítejte v jednadvacátém století! - pozn. red.) Kdyby takovou náturu měli všichni lidi, ženy by ještě nemohly volit...
Když už jsme u politiky. Váš negativní názor na prezidenta Bushe se asi nezměnil...
Ne! Nevylepšil se. Jsem naštvaná na amerického i českého prezidenta.
Na českého? Proč?
Za jeho vyjádření k homosexuálním vztahům. Když je to privátní názor, je to jedna věc, ale když to dělá jako prezident země... Když mě neuzná jako stoprocentního člověka a říká, že můj vztah není stejně vyrovnaný jako jeho, nemužů být spokojená. V Americe bych nebyla překvapená, tady jsem. V Evropě je to výjimka. Byla jsem zklamaná.
V neděli bude Václav Klaus předávat ceny vítězům pražského turnaje. Možná byste si s ním o tom mohla promluvit...
Možná mu pak vynadám (smích). Já mám tedy potíže! Když jsem kritizovala prezidenta v Americe, chtěli mě poslat do Česka. Teď kritizuju prezidenta tady, tak nevím, kam mě pošlou. Snad ne na Sibiř...
