Tenis – od dětství radost a motivace – pro ni náhle začal znamenat spíše nemilé pocity. „Od roku 2013 platilo: Tohle není zábava, tohle je stres. Jde o prize money, o pořadí v žebříčku,“ vzpomínala Sloane Stephensová. „Říkali mi: Vždyť jsi jedinou mladou Američankou, která dokázala porazit Serenu!“
Neboli pro mnohé Baby Serena: ať už kvůli výraznému talentu, či prostě kvůli černošskému původu.
Tahle přezdívka mizí, nyní už je sama sebou. Šampionkou, jež ve finále US Open roztloukla kamarádku Madison Keysovou 6:3, 6:0, ve 24 letech slaví první grandslam a završila neskutečnou jízdu: před šesti týdny jí v žebříčku patřila 957. pozice, nyní je 17. tenistkou planety.
A Serena Williamsová v tom hraje docela zajímavou roli. Od chvíle, kdy ji v roce 2013 mladičká Stephensová zdolala ve čtvrtfinále Australian Open, se totiž tolik změnilo. „To já tě stvořila,“ napsala poražená Serena krátce poté na Twitter – a vztahy zamrzly.
Stephensová sice vyprávěla, že jí nad postelí visíval její plakát, jenže už tehdy to byla hra. Něco podobného, jako když letos Venus Williamsová v New Yorku líčila, jak soucítila s Petrou Kvitovou, načež ta uvedla, že spolu sotva prohodí pár slov.
Podepíšeš se mi, prosím?
Stephensová poznala, že rodina Williamsových je fabrikou na úspěchy, ale nikoli sdružením otevřených srdcí. Ve chvíli, kdy jako dvanáctiletá holka čekala při Fed Cupu na Floridě na autogram svých idolů.
„Prošly kolem třikrát, ale nepodepsaly se. Byla jsem z toho zničená. Plakát jsem sundala a našla si jiné hráčky, k nimž vzhlížím,“ popsala otevřeně v roce 2013 pro ESPN.
Serena, úspěšnější ze sourozeneckého páru, zdánlivou idylu ještě rozehrávala, když o dva roky později uvedla: „Sloane jsem vždycky fandila. Je bezva. Jsem ráda, že si další Afroameričanka vede tak skvěle.“
Na což Stephensová jen odvětila: „Jak popsat náš vztah? Je to kolegyně. Jo, to je to slovo.“ Příliš na tom nemění ani nynější twitterová gratulace od velešampionky Sereny.
Nová americká generace
Zvláštní časy to pro ni byly. „Ta, která porazila Serenu“ se trápila. Kýžený progres nenastával, loni zažila vyloženě katastrofální období. Narychlo odletěla z Evropy do vlasti za babičkou, kterou postihla mrtvice – a pak zamířila přes oceán zpět na turnaje.
„Byla to chyba, neměla jsem vůbec natrénováno,“ uznala. Po olympiádě jí to tělo spočítalo: únavová zlomenina poblíž kotníku znamenala 11 měsíců pauzy.
Ale nyní Sloane rozkvetla. Bez toho, že by musela soupeřit se svým (ne)vzorem Serenou, která během US Open povila dcerku. Z pavouka naopak vyřadila její starší sestru Venus, kterou porazila v semifinále.
Povstává tímto triumfem nastupující generace Američanek, které mají dost talentu na to, aby jednou nahradily i přeúspěšné sestry? „Máme nabito. A hodně za to vděčíme právě Sereně a Venus,“ řekl ESPN Martin Blackman, šéf hráčského rozvoje na americkém svazu.
Zatímco Serena má 23 grandslamových titulů, Stephensová teprve začíná. Ale už nyní je to zajímavá, sympatická šampionka. Děkující své mámě, bývalé vynikající plavkyni. Vzpomínající na otce, profesionála v NFL, který rodinu brzy opustil a jehož rozervaný život skončil po autonehodě v pouhých 43 letech.
Také milá, rozverná a smějící se. Tak přátelská k poražené Madison, s níž se dojemně objímala, společně se radovaly i plakaly a plánovaly velkou party.
Ne, tohle není Serena, tohle je Sloane. Jiná a svá. Pravděpodobně i kvůli tomu, jak kdysi slzela nad jedním nepodepsaným plakátem.
