Do sobotního finále s Tomášem Macháčem (127.) nastupoval Svrčina jako 232. hráč světa. Zvítězil 6:4 a 6:2, v turnaji porazil pět soupeřů, přičemž ztratil pouze dva sety.
Postupně prošel přes Itala Darderiho, Švéda Ymera, domácího Menšíka a v semifinále zdolal Slováka Lukáše Kleina, který na turnaji vyřadil českou jedničku a nejlépe nasazeného hráče podniku Jiřího Ledečku.
Před rokem jste postoupil do finále. Přemýšlel jste před turnajem o obhajobě?
To mě ani nenapadlo. Vždyť do hlavní soutěže jsem se dostal přímo až díky absenci některých dříve přihlášených hráčů. Kdybych musel do kvalifikace a musel hrát dva zápasy navíc, asi bychom si po finále nepovídali. Měl jsem fůru štěstí. Byl to hezký příběh s tím nejlepším koncem.
Na cestě za titulem jste musel vyřadit hned tři nasazené soupeře. Které utkání bylo nejtěžší?
Žádný zápas nebyl jednoduchý, snad jen ten druhý, ve kterém Elias Ymer musel kvůli zranění rychle odstoupit. Ale hodně těžký byl začátek turnaje s Lucianem Darderim. Dva sety jsem hledal, co na něj platí. Recept jsem našel až v tom třetím. Ale tento zápas mě nakopl a pak jsem už pokračoval v dobrém rytmu.
Finále se hrálo v den, kdy vaše maminka slavila narozeniny. Napadlo vás, že vítězný pohár by byl ten nejlepší dárek?
Napadlo, ale nechtěl jsem před finále vítězství nějak slibovat, abych to nezakřiknul. Po mečbolu to bylo jiné. Z pódia jsem mohl zavolat na mamku, že je to dárek pro ni. Po finále měla možná větší radost, než jsem měl já.
Po dobrém začátku sezony přišly slabší výsledky. Může vás prostějovský titul nastartovat?
Moc bych si to přál. Na Australian Open vyšlo všechno dokonale a byl z toho postup z kvalifikace až do druhého kola. Ale pak přišly nějaké porážky, v hlavě jsem měl různé myšlenky. Ty jsou teď definitivně pryč. Dostal jsem se z toho, všechno půjde nahoru.
