Oběma to vážně slušelo (snad to už není slovní přečin značky MeToo) a obě také dlouhodobě zdobí svoji vlast sportovními výkony. Rozdávají radost, chcete-li.
Občas je souběh věcí až kouzelný. Minulý týden totiž Tomáš Berdych a Radek Štěpánek otevírali v Praze krátkodobou výstavu nazvanou právě Deset let tenisové radosti - naráží na období roků 2007 až 2017, do kterého pánové přispěli dvěma triumfy v Davis Cupu a dámy přidaly rovnou pět titulů ve Fed Cupu.
Ženská reprezentace bude na šesté zlaté finále útočit 10. a 11. listopadu v Praze proti USA, hlavními trumfy mají být Kvitová s Plíškovou. Jaký kontrast: Štěpánek totiž svojí velkolepou exhibicí definitivně ukončil kariéru a jeho vítězný daviscupový kolega Berdych na ní sehrál jen žertovný part umpirového rozhodčího, protože se teprve vrací po vleklých obtížích se zády.
Za „držákem“ Berdychem a showmanem Štěpánkem je prázdný prostor, rozlehlý málem jako Tichý oceán. Nikdo další s podobnými schopnostmi a potenciálem teď není k mání. Rozdávání tenisové radosti se ocitlo zcela v ženských rukou.
Turnaj mistryňspeciální příloha iDNES.cz |
Do Singapuru se totiž sjelo hned sedm českých dam s raketami, hvězdy PK a KP doplňuje ještě pět deblistek! Nebo spíš „pět a půl“, vždyť další účastnice Turnaje mistryň ve čtyřhře Nicole Melicharová má české rodiče, přišla na svět v Brně a stále dobře vládne jazykem předků, byť už reprezentuje USA. Ať už výsledkově dopadnou jakkoli, takové množství je unikát.
„Je to úžasné. To tu ještě nikdy v historii nebylo,“ oceňuje Plíšková. „Jsem hrdá na to, že jsem jednou z těch, kteří se podílejí na tenisových výsledcích Česka,“ dodala Kvitová.
Zahraniční kolegové se zvlášť jich dvou vytrvale vyptávají, jaké že tajemství se skrývá v desetimilionové zemi ve střední Evropě, když působí málem jako továrna na špičkové tenistky. Možnosti k obvyklému dotazu nevynechali ani v Singapuru.
„Tenis je u nás velký sport. Má bohatou historii. A těší mě, že naše generace jde ve stopách slavných předchůdkyň,“ odvětila Kvitová. Přidávají se k tomu kvalitní trenéři u mládeže a to, že Česko umí vychovávat spíš individuální sportovce než kolektivy. Pominout nelze ani aktuální atraktivitu pro rodiče, kteří slýchají o pohádkových výdělcích stávajících českých hvězd.
Proč se daří ženám, a nikoli mužům?
Může to být otázka generační. Rozhodně pak hraje roli to, že v tomhle globálním sportu je mužská konkurence ještě nelítostnější a prosadit se trvá déle; možná jsou dnešní mládenci netrpělivější než děvčata.
A možná je to celé tenisová verze „efektu sněhové koule“, kdy se na jeden děj nabalují další a další. V tomto případě jako by úspěch plodil další výhry. Pořád je ke komu vzhlížet (případně i vůči komu se vymezovat). Lze snít o konkrétních věcech (vyhrát wimbledonský titul jako Kvitová!) a trénovat s nejlepšími v jednom klubu...
„Mně jako hráčce je samozřejmě jedno, jestli jsou tu Češky, nebo třeba Číňanky, protože na kurtu jsme všechny soupeřky,“ usmála se Plíšková ohledně invaze krajanek do Singapuru. „Ale pro naši zemi je to skvělé. Když přidáte úspěšný tým z Fed Cupu, pro lidi momentálně tenis hodně znamená. Proto ho tolik sledují.“
A proto budou tenis sledovat i nyní na „českém“ Turnaji mistryň 2018.
