„U tenisu strašně rychle vypadnete z tempa. Stačí jeden dva dny a už balon necítíte tolik, kolik byste potřebovali,“ vysvětluje Fencl, proč na dvorcích chybí jen málokdy. K hodinám na kurtu přidává ještě kondiční přípravu. „Čtyřikrát v týdnu trénujeme mimo kurt. S kondičním trenérem jsme v posilovně nebo děláme kondiční běhy.“
S tenisem začínal ve čtyřech letech pod vedením trenéra Vlastimila Vávry. Od sedmi let ho vede Jiří Linha, se kterým se přesunul za přípravou z Tábora do Českých Budějovic.
V dorostenecké kategorii, která je v Česku na čtyři roky, objíždí evropské turnaje do 16 let. „Dává mi to hodně, potkávám tam hráče na podobné úrovni,“ říká tenista, který mezi své dosavadní největší úspěchy řadí triumf na velkém domácím turnaji starších žáků, titul přeborníka Jihočeského kraje a dvě semifinálové účasti na mezinárodních turnajích do 18 let.
Příští měsíce pro něj mohou znamenat i změnu v tréninkovém režimu. „Budou teď od nás z klubu odcházet dva kluci do Ameriky, se kterými jsme hodně trénovali. Možná tak nastane čas na změnu i pro mě, ale nechci předbíhat. Uvidím, jak to nakonec dopadne.“
Zimní handicap
Na mezinárodní scénu vyrazil poprvé už ve dvanácti letech. Z nižších kategorií se postupně propracoval k lépe obsazeným turnajům, za kterými často cestuje do sousedních států. „Bez konfrontace se zahraničními tenisty už to v dnešní době vlastně nejde. Je důležité porovnávat se se stejně starými hráči zvenčí,“ uvádí Fencl. „Zatím jezdíme do Německa, Rakouska nebo Polska, časem třeba vyrazíme i dál. Jsou kluci, kteří objíždějí turnaje po celém světě, ale automaticky to neznamená, že je to posune víc. Záleží na plno faktorech.“
V zimě se pak většina turnajů přesouvá do hal na tvrdý povrch, který ale Fencl v domovském klubu k dispozici nemá.
Český mužský tenis postrádá turnaj ATP. Prostějov se nabízí, chybí ale peníze i čas |
„Často pak na turnajích kvůli tomu strádám, především v prvních kolech. Soupeři jsou na podobné úrovni jako já, ale na tvrdém povrchu trénují. Než se pak rozkoukám, je první set pryč a těžko se to otáčí,“ přiznává. Rozdíl se propisuje i do statistik. „Když se podívám na svoje výsledky, tak na tvrdém povrchu porazím jen polovinu hráčů co na antuce.“
Kromě povrchu umí s turnajovým programem zamíchat i počasí. Nedávno se Fencl probojoval do semifinále turnaje v Liberci, kde kvůli dešti zažil organizačně náročný týden. Ve středu ráno odehrál dvouhru, odpoledne musel kvůli počasí dohrávat čtyřhru v hale, celý čtvrtek se pro změnu vůbec nehrálo a k semifinálovému zápasu nastoupil až v pátek. „Navíc jsem odehrál jen čtyři gamy a skrečoval kvůli potížím s kotníkem. Bohužel, takhle to někdy dopadá,“ ví.
Inspirace Menšíkem
Cílem šestnáctiletého hráče zůstává mužský okruh ATP, i když ví, že konkurence je celosvětově obrovská. „Vede k tomu dlouhá cesta a hráčů, kteří se tam dostanou, je hrozně málo. Musíte tvrdě dřít, nic jiného vás tam nedostane. A taky je potřeba trochu náhody. Plno hráčů už chtělo skončit, pak se jim povedl jeden turnaj a rázem byli mezi nejlepšími. Tohle se opravdu stává.“
Příkladem, že se dá mezi dospělé prorazit brzy, je pro něj Jakub Menšík, který na turnajích nejvyšší kategorie debutoval v sedmnácti letech.
„Je inspirací pro všechny mladé kluky. Od dvanácti let válcoval konkurenci v Česku, vyhrával i nad staršími. Má skvělou mentalitu. Herně se nejlepším vyrovná, ale hlavně dokáže zápasy výborně vnímat. Navíc má skvělý servis,“ vypráví Fencl.
Právě psychika je podle něj téma, ve kterém český mládežnický tenis ve srovnání se světem občas naráží na limit. „Mluví se o tom často a je to bohužel pravda. U nás se opravdu odmala dost tlačí na výsledek. V porovnání s kluky z jiných zemí, kteří do toho výsledku nebyli tak tlačení, začínáme trochu zaostávat. Je na nich vidět, že hrají uvolněně. Hlavně v klíčových chvílích, které zápasy rozhodují,“ vnímá.
Sám proto spolupracuje se sportovním psychologem. „Určitě mi to pomohlo, cítím se v poslední době v koncovkách silnější. Myslím si, že to jde dobrým směrem.“
Jakou cestou mezi elitu?
Cesta mezi elitu vede přes hierarchii dospělých turnajů. Prvním stupněm pro juniory přecházející mezi muže jsou turnaje ITF World Tennis Tour, známé jako Futures. Teprve z nich se tenista může kvalifikovat do vyšší kategorie ATP Challenger Tour, která slouží jako hlavní přestupní stanice do velkého tenisu. Cestu vzhůru navíc úspěšným mladíkům často urychlí i divoké karty na prestižnější akce, které mohou za své výsledky od pořadatelů získat.
Jakub Menšík se raduje z výhry v prvním kole Wimbledonu.
„Je odsud šance se vystřelit i na okruh ATP, tímhle směrem se to povedlo třeba Tomáši Macháčovi,“ zmiňuje Fencl momentálně třetího nejlepšího českého tenistu, který se už probojoval i do první dvacítky světového žebříčku.
Hra na této úrovni se přitom neustále zrychluje. „Určitě ubývá hráčů, kteří těžili pouze ze servisu a ve hře už takovou kvalitu neměli. Čím dál víc je tlak na pohyb, bez kterého se nemáte šanci prosadit. Zlepšilo se i čtení hry, proto je ten pohyb nezbytný,“ zamýšlí se Fencl nad vývojem moderního tenisu.
