„Mám se dobře! Jen teď cestou domů musím u známého vyzvednout rajčata. Už se mi taky stalo, že jsem zapomněl na domluvenou schůzku, tak si některé věci radši zapisuju,“ líčil čerstvě třiatřicetiletý Berdych v úterý žurnalistům na Spartě.
19. června hrál - a ochromený vleklými problémy se zády a kyčlí prohrál - poslední mač s Francouzem Benneteauem na trávě v Londýně. Napadlo ho: „Dost! Než takhle pokračovat, to radši zavřít, odevzdat, prodat rakety... Nechci je ani vidět.“
GLOSA: Další nemilá novinka pro Berdycha. Kudy může vést cesta zpět? |
Kariéru však nezabalil. Pilně cvičí a osnuje návrat na ATP Tour na úsvitu sezony 2019: „Pořád mám tenis rád a baví mě. Ale jen za předpokladu, že budu fit a budu bojovat se soupeřem a ne sám se sebou.“
Nenudíte se bez tenisu?
Vůbec ne! Změna se mi líbí. Cvičení mi zabere hodinu a půl denně. Často si s klukama nebo s manželkou vyjedeme na kolo. Cestujeme.
Takže jste snadno našel alternativní náplň života?
Dělám věci, na které obyčejně není čas a které jsou pro ostatní lidi běžné. Vídám se s kamarády. Vyrazím do Valašského Meziříčí navštívit rodiče a známé z dětství. Vydali jsme se do Itálie, dvakrát do Řecka. Rád poznávám nové věci. Říkám: „Pojďme využít té šance. Pak třeba budu ještě rok, dva tři hrát a zase se ocitnu v profesionálním kolotoči.“
Váš nejlepší zážitek?
Jak víte, baví mě sportovní auta. Udělali jsme si se šesti kamarády chlapskou jízdu. Každý ve svém jsme vyrazili do rakouských Alp, dva dny jsme jezdili po Evropě. Byla to docela sranda.
V pondělí vám bylo třiatřicet. Znamená pro vás věk jen číslo?
Přesně tak. Ze dne na den se nic nezměnilo. Ale líbilo by se mi, kdybych se i s rostoucím číslem dokázal zase dostat mezi mladé kluky a uhrál nějaký slušný výsledek.
Co říká vaše paní na vaši snahu o comeback?
Podporuje mě. Nikdy se neptala: „Hele, máš to zapotřebí?“ Když se mi v minulosti nedařilo, právě ona mě povzbuzovala. Je výhoda, že mám mladou ženu. Od ní slyším: „Pojedeme do Austrálie, že jo? Já už se docela těším.“ Nechtěl jsem jí to úplně odkývat, abych se nedostal pod zbytečný tlak...
Jste někdejší světová čtyřka, dvojnásobný daviscupový šampion, vítěz třinácti turnajů. Jaký cíl si dáváte? Nějaký další titul?
To by bylo velké plus. Situace je složitější. Mladí už se konečně, byť pomalu, derou nahoru. Je jich víc a víc. Nebylo by dobré hrát turnaje kvůli účasti. Ale netuším, co se stane, i když budu fit a nachystaný. Podívejte na Murrayho, takový borec a jak se po zranění trápí. Stojím nohama na zemi. Čistá radost z tenisu mě může dostat na vlnu k úspěchu. Teď tituly neplánuju. Jsou hodně vzdálené.
V jakém stavu jsou vaše záda?
Problém způsobila únava materiálu z velkých objemů tréninku. Je na jednom místě, musím tu část těla uvolňovat a svaly kolem zpevňovat. Trable umocnilo natržené kyčelní pouzdro. Sněhová koule se začala nabalovat. Tvořily se záněty.
Tomáš Berdych na tiskové konferenci v Praze.
Co smíte a musíte dělat?
Mám sestavu cvičení, která zabere tak hodinu a půl denně. Jednou týdně jezdím do nemocnice. Jinak mi zakázali plavat, běhat, golf není ideální. Jsem rád, že se můžu udržovat na kole. Taky jsem si s posvěcením doktorů jednou byl zahrát.
Vážně? A?
Zajímalo mě, jestli jsem to nezapomněl. A překvapivě jsem měl pocit, jako bych na kurtu stál každý druhý den. Ale skutečný začátek tréninku s raketou vidím na půlku října, začátek listopadu.
Sledoval jste, co se bez vás děje na ATP Tour?
Nejdřív mi tenis vůbec nechyběl. Od semifinále Wimbledonu jsem se lehce podíval na části přenosů. Po očku jsem sledoval výsledky. Pořadí ve špičce je přece stejné jako před pěti lety, ne?
Dokonce v září 2008 vypadal žebříček totožně jako teď: 1. Nadal, 2. Federer, 3. Djokovič.
Vidíte! Snad jen Djokovič mě překvapil. Co v posledních měsících zvládl, je úctyhodné. Když jsem na začátku roku viděl, jak vypadá, už jsem mu moc nevěřil.
Ukazuje se výjimečnost této svaté trojice v tenisových dějinách?
No jo. Každý rok napíše další story. Řeknete o Federerovi, že už nic nevyhraje... A šup, získá další tři grandslamy. Pak si člověk říká, že Nadal měl tolik zdravotních problémů, že už ho musí skolit. A je zase první na světě. A tak to jde dál a dál. Jen se potvrzuje, že lepší éra tu ještě nebyla, a kdo ví, jestli bude.
Stále vás mrzí, že jste se smolně trefil právě do ní?
To už jsme řešili tolikrát! Obraťme list. Nemluvil bych o smůle, byl jsem součástí té doby. Není to tak, že bych si přečetl v knížce, že kdysi hrál nějaký Djokovič. Já s nimi se všemi hrál a každého aspoň dvakrát porazil. Kdo to může říct?
