Klidně by mohl lamentovat, že mu ublížil los. Vždyť se ocitl v horní polovině pavouka, kde se nacházejí hlavní favorité Rafael Nadal a Roger Federer.
Pro spoustu borců, kteří prahnou po jedné z nejvzácnějších trofejí, se letošní US Open nebývale otevřelo, neboť se z něj odhlásili Andy Murray, Novak Djokovič, Stan Wawrinka, Kei Nišikori i Milos Raonic.
„Ale pro mě se toho zase tak moc nezměnilo,“ pravil jedenatřicetiletý Berdych s úsměvem, zatímco seděl na lavičce vedle prosklené místnosti, v níž četa chlapíků vyplétá tenistům rakety.
Čepici s písmeny NY měl klukovsky otočenou kšiltem dozadu. Jeho hlas zněl klidně a vyrovnaně. Zdálo se, že ho zlomyslnost osudu nevyvedla z pohody.
Loni jste US Open musel vynechat kvůli zánětu slepého střeva. Chybělo vám?
Určitě. Není nic příjemného, když ležíte v nemocnici v posteli a koukáte, jak tady kluci hrajou. O to víc mě mrzelo, že mi skončila dobrá šňůra (52 grandslamů za sebou). Přede mnou byl z aktivních hráčů jen Feliciano Lopez, který je ale o tři roky starší, takže jsem měl šanci ho dostihnout. Ale bohužel už je to pryč.
2015. Tomáš Berdych vypadl na US Open v osmifinále, když nestačil na Gasqueta.
2014. Tomáš Berdych skončil na US Open ve čtvrtfinále, kde prohrál s Čiličem.
2013. Vztek a zloba Tomáše Berdycha a konec v osmifinále US Open.
2012. Tomáš Berdych v semifinále US Open a neúspěch proti Murraymu.
Na Flushing Meadows se zuřivě přestavuje, poznával jste areál?
Loni jsem viděl v televizi, že se hrály zápasy na novém Grandstandu. Ale netušil jsem, že srovnali se zemí stadion Louise Armstronga. Na centru jsem si ještě ani nezatrénoval, takže ještě nemám okouknutou novou zatahovací střechu. Je každopádně fajn, že se tu staví a buduje.
Ze zdravotních důvodu tu schází pět z jedenácti nejlepších hráčů. Máte vysvětlení?
Těžko říct. Donedávna jsme všichni drželi pohromadě a říkalo se, jak je nejstarší Top 10 v historii, jak je nejvíc hrajících tenistů přes třicet let. Objevovala se všemožná nová NEJ. Ale nesmíme zapomenout, že jsem ve věku, kdy kluci v generaci přede mnou dávno končili. Kdo hrál delší dobu po třicítce, už byl sakra veterán. Dneska to je běžný věk. Všichni začali brát starší hráče ve špičce jako samozřejmost. Jenže přírodu člověk neobelstí.
Projevuje se namáhavost vašeho povolání? Jiní sportovci nemusí tolik cestovat, zvykat si na rozličné povrchy, podnebí, míče...
Ano, vyjmenoval jste toho docela dost. Musíme být denně nachystaní podávat co nejlepší výkony, soupeřů jsou spousty. Tenis bych řadil k nejtěžším sportům. Nestěžuju si, jen konstatujeme fakta.
Vás taky nedávno v Montrealu postihly potíže s mezižeberním svalem. Už jste v pořádku?
Tělo je v pohodě. Byla škoda, že jsem turnaj musel vynechat. Byl jsem rozehraný, měl jsem pěkně naplánovaný program. Ale s tím se nedá nic dělat.
Vzápětí jste v Cincinnati hned v prvním kole narazil na Del Potra. To nebyl zrovna přívětivý los, že?
Nó... A když jsem pak pozoroval, jak se pavouk samovolně čistil... Jenže to jsou věci, které nezměním. Naučil jsem je prostě akceptovat. Nemá cenu se v nich babrat. Těžký los to byl, ale vytvořil jsem si šanci vyhrát. Získal jsem první set a ve druhém jsem za stavu 5:5 vedl 30-0 při jeho servisu. I tak to bylo dobré utkání.
Tady už letos potřetí na grandslamu potkáte Američana Harrisona. Jaké to bude?
Zajímavé. On je nepříjemný soupeř. V Austrálii jsem to měl jednodušší, u sítě mi tvrdil, že je lehce nakřáplý. Ve Wimbledonu jsem se strašně nadřel. Podmínky byly náročné, on hrál výborně. Tady nastoupí doma, na svém nejlepším povrchu. Uvidíme. Těším se.
Vnímáte turnaj trochu jinak, když na něm chybí tolik hvězd?
Určitě je otevřenější. Pokud ale půjdeme do detailu, tak v mé horní polovině pavouka najdeme Nadala i Federera. Moc se toho pro mě nezměnilo. Kdybych byl ve spodní půlce, kde jsou nejvýš nasazení Čilič a Zverev, mohl bych se cítit jinak. Ale tak to prostě je.
Jak jste vlastně v New Yorku dlouho?
Dlouho. Z Cincinnati jsem letěl hned po porážce s Del Potrem. Dal jsem si dva a půl dne volno. Pak jsem začal trénovat.
Jste tu přes týden. Snášíte teď čekání na grandslam lépe než dřív?
Řekl bych, že ho nesu líp. Býval jsem netrpělivější. Chtěl jsem hodně trénovat. Pak už mi připadalo, že by to chtělo zápas. Teď vím, jak si všechno rozvrhnout. Díky zkušenostem je příprava snazší.
Co jste ve volných dnech stihl v New Yorku?
Nic extra. Jak jsem tu loni nebyl, chtěl jsem si trochu projít Manhattan. Jednou jsme zajeli k Central Parku, jednou dolů do Soho a okolních částí. Úplně to stačilo, protože New York ze mě vysává hodně energie. Mám radši klid a míň lidí, ale zase se mi nechtělo jet někam hodinu za město.
Po Wimbledonu jste říkal, že by vás lákal sedmý start na Turnaji mistrů. Navzdory všem potížím naděje trvá, viďte?
Ano. Tahle příležitost mi oživila celou sezonu, která nejdřív byla taková všelijaká. Postup do semifinále Wimbledonu mě posunul nahoru, dodal mi sebevědomí. Masters jsou pro mě prioritou. Zatím jsem jedenáctý, dva borci přede mnou (Djokovič, Wawrinka) ukončili sezonu. Bůh ví, co bude s Murraym. Šance je, chci se o ni porvat. Bylo by hezké, kdybych se na tuhle akci ještě jednou podíval.
