V nedělním finále zvítězil 7:5, 4:6, 7:6 a získal prémii 6 150 eur, což je zhruba 157 000 korun. "Každý rok se do Ostravy rád vracím a konečně jsem to potvrdil i vítězstvím," řekl Lukáš Rosol, který byl před rokem už 135. na světě. "Doufám, že se brzy opět dostanu alespoň ke stopadesátce."
V první sadě jste prohrával 1:5, ve druhé jste přišel o vedení 3:0, ve třetí jste opět dotahoval ztrátu 2:4 a 4:5 při podání soupeře. Bylo pro vás finále těžší psychicky, nebo fyzicky?
Obojí bylo hodně těžké. Předtím jsem dva dny bojoval s nachlazením, takže o to jsem to měl fyzicky složitější.
Od stavu 1:5 jste vyhrál osm gamů za sebou. Co vás zvedlo?
Už jsem neměl co ztratit a pak, přece jen se lépe set dotahuje, než dohrává. Škoda jen, že jsem ve druhé sadě neudržel vedení 3:0, stačilo, abych si podržel servis. Bohužel jsem si to sám zase zkomplikoval.
Proč?
Dostali jsme nové míče. Najednou jsem měl v hlavě blok, že dohrát set s novými míči se mi už několikrát nepodařilo. Stačila chvilková nekoncentrovanost a náskok byl pryč. Bylo to jako na houpačce.
Každý jsme uhrávali vždy několik gamů za sebou. Hlavně jsem ale rád, že jsem výhru urval na svou stranu.
Ve třetí setu jste za stavu 6:5 při podání Dodiga nevyužil mečbol. Co vám proletělo hlavou?
Měl jsem víc riskovat, ale nechtěl jsem udělat chybu. Soupeř to trefil k lajně, zahrál to dobře. V tom třetím setu Dodig dvakrát servíroval na výhru, a to vám nezbývá už nic jiného než se soustředit a nechybovat.
Cestou do finále jste ve čtvrtfinále porazil Iva Mináře a v semifinále Pavla Šnobla. Co vám zápasy s českými hráči ukázaly?
S českými soupeři jsou zápasy pokaždé hodně náročné, protože se dobře známe. Výsledky klidně mohly být opačné – a i ten z nás, kdo je slabší, se může vytáhnout.
Zůstáváte hráčem Přerova?
Ano a nejméně dva roky, možná i více, budu, ale trénuji v Praze na Štvanici, i když zatím bez nějakého kouče.
Proč Praha?
Je tam pro hráče více možností a snadnější je odtamtud i cestování na turnaje. Větší město, větší možnosti.
