„S Lleytonem to pro mě samozřejmě byl výjimečný zápas, obzvlášť speciální v tom, že to je vlastně poslední měsíc, kdy se loučí s aktivní kariérou. Takže o to víc si vážím toho, že jsem s ním měl možnost ještě takhle na konci jeho kariéry hrát.“
Sledoval jste jeho kariéru?
Když jsem byl malinký kluk, samozřejmě to byl můj velký idol a vzor, takže o to cennější to je, že jsem s ním mohl vůbec hrát. A to, že jsem vyhrál, je samozřejmě takový bonus navíc.
Úvodní set jste vyhrál hladce, co se změnilo ve druhém?
První čtyři gamy to bylo na jednu bránu, řekl bych že Lleyton ze začátku moc nestíhal. Ale musím říct, že on je velmi nepříjemný soupeř, hraje opravdu přímé míče, takže to moc nevyskočí a s moji výškou je to o to těžší se pod ten míč dostat. A to se právě od druhého setu trochu změnilo, že jsem začal dělat trošku víc chyb a on naopak více využíval mé slabiny a ten zápas se celý vyrovnal.
Nakonec jste to ale ve třetí sadě přece jen k výhře dotáhl.
Myslím, že potom ve třetím setu jsem se znovu trochu víc začal soustředit, více vracel jeho servis a tím jsem ho samozřejmě dostal trochu víc pod tlak. Ale i přesto byl ten závěr otevřený až do posledního míčku.
Jak se vlastně zrodila vaše účast v Perthu?
Pozvání na Hopman Cup dostala Lucka Šafářová a měla si zvolit partnera a vybrala si mě, což jsem samozřejmě rád. Bohužel jí zdraví nedovolilo, aby tady mohla hrát. Ale je jasné, že zdraví je přednější a daleko důležitější.
Nakonec jste tedy spoluhráčem Karolíny Plíškové.
Jsem strašně rád, že Lucku nahradila právě Karolína. Myslím si, že i věkově jsme k sobě blíž, takže nemáme žádný problém a naopak jsme velcí kamarádi už řadu let. Věřím, že s Kájou vytvoříme dobrý tým!
