Případ užití kokainu u Karla Nováčka a Matse Wilandera z roku 1995 se dostal až k britskému soudu, ale vyzněl do ztracena.
Mezinárodní tenisová federace (ITF), známá svým liknavým přístupem k dopingu, často případy tajila do poslední chvíle. Dodnes například hráče netestuje na marihuanu a teprve letos zavedla testy na krevní doping.
Loni se podle údajů ITF odehrálo na světových turnajích asi 1400 dopingových testů, téměř dvakrát tolik než v roce 2001. Asi sto tenistů bylo testováno při mimosoutěžních odběrech vzorků.
Ojediněle se ovšem vyvinula kauza americké tenistky Samanthy Reevesové, jež měla pozitivní vzorek na nandrolon při mimosoutěžním odběru v roce 1997. Reevesová se bránila, že brala nandrolon kvůli snížení hmotnosti, že jednala v dobré víře - a trestu unikla.
Podobně vyvázl rakouský tenista Horst Skoff, který svůj pozitivní dopingový test hnal před civilní soud. Výsledkem bylo, že mužská tenisová asociace ATP propustila ředitele svého antidopingového programu. ATP dnes už varuje tenisty, že berou všechny látky na vlastní odpovědnost a že neznalost obsahu doplňkové výživy, v níž se často vyskytují anabolika, neomlouvá.
Právě Argentinec Coria se při nálezu nandrolonu vymlouval na neznámé složení doplňkových prostředků. Populárním povzbuzujícím prostředkem na „hraně“ je mezi tenisty kreatin, který pomáhá tvořit svalovou hmotu a odbourávat únavu. Není zakázán, ale lékaři se k němu stavějí zdrženlivě, také kvůli vedlejším vlivům na jaterní činnost, křečové stavy a dehydrataci.
Jako první se ke kreatinu přihlásila Francouzka Mary Pierceová, která se v něm zhlédla díky bývalému příteli, hráči americké baseballové ligy. Při výzkumu na US Open 1998 přiznalo 56 ze 106 dotázaných tenistů, že kreatin zkoušeli, z toho 43 déle než týden. „Kreatin není špatný, pokud se bere ve stejné míře, jako je obsažen v červeném mase. Jenže sportovci ho užívají v několikanásobně větší míře,“ řekl jeden americký lékař. „Normální“ dávkou jsou tři gramy kreatinu denně, ale sportovci berou také 30 až 40 gramů denně.
