Naprostá většina profesionálních tenistů k této metě vzhlíží jako horolezec ke štítům K2. Prodrat se mezi čtyři nejlepší v Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku, to je úkol pro vyvolené. Novak Djokovič byl v minulosti v těchto sférách 25krát.
Ale postup číslo 26 je jiný. Sladší. Krásnější.
„Mé výsledky neodpovídaly standardům, které jsem si nastavil. Byly za mými očekáváními,“ líčil poté, co v All England Clubu ve čtvrtfinále udolal Japonce Nišikoriho. „Ale stalo se. Je to za mnou. Dokázal jsem si tím projít. Snažím se brát věci jednoduše, den po dni. Nekoukat moc dopředu.“
Dobrý přístup: před ním už jsou totiž jen dva soupeři. V pátek letitý rival Nadal, v neděli v případném finále lepší z dua Anderson, Isner. Djoker je zpátky!
„Cítím, že se blížím úrovni tenisu, který jsem roky předváděl,“ popisoval. „Je ale těžké srovnávat s minulostí, nemyslíte? Všechno a všichni se vyvíjí. Za to, jak hraju, si ovšem semifinále zasloužím. A ještě nechci končit.“
Jen rychlá rekapitulace: poté, co se v roce 2016 dočkal vysněného titulu z Roland Garros, jako by fenomenální tenista duševně vyhořel. Rok ještě zakončil ve finále US Open, pak to ale dlouho nebylo ono. K potížím s motivací se přidaly změny koučů (odešli i Andre Agassi a Radek Štěpánek) a hlavně zdravotní trable. Loket bolel a bolel.
Djokovič musel na operaci, US Open loni vynechal úplně. Ještě letos v Melbourne to drhlo. Ne a ne najít cestu ven. Pochybnosti se rojily jako komáři v tropech. Vzhledem k tomu, že Andy Murray je ze hry ještě déle, se legendární Velká čtyřka na čas úplně rozpadla. Časy se měnily, opakovala se slova o výměně generací.
„Nemyslím si, že je od ATP špatné rozhodnutí, když chce propagovat mladší tenisty,“ řekl ve Wimbledonu. „Chybějí nám nové tváře. Chceme je vidět.“
Jenže on, který si už podmanil tucet grandslamů, ještě nehodlá končit. Kde jsou Kyrgios, Zverev, Chačanov, Čorič a další? Turnaj v travnatém chrámu jim dávno skončil, Djokovič naopak ve hře zůstává. Posílený a optimistický.
„Wimbledon je pro mě i pro mnohé další výjimečnou akcí,“ popisuje. „Je to nejspíš nejprestižnější turnaj tenisové historie; proto z vás dostává to nejlepší. Jste soustředění. To, jak dopadlo Roland Garros (vypadl ve čtvrtfinále s Cecchinatem), mi rvalo srdce. Ale pak zjistíte, že už se blíží Wimbledon. Že není čas se litovat. Zase se vrhnete do tréninku a makáte na maximum.“
To bude určitě potřebovat proti Nadalovi. Díky obdivuhodné výdrži už spolu odehráli 51 mačů; Djokovič s 26 výhrami drží nejtěsnější náskok. V letech 2011-2014 se utkávali téměř výhradně o tituly, na 19 utkání v tomto období připadá 17 finále! A to včetně jednoho wimbledonského, které ovládl...
Ano, Djokovič. Že by další příslib pro obrozeného tenisového reka?
