Ne, Stubbsová s ní během necelých dvou týdnů nesvede nějaké zázraky. Nezpůsobí revoluci v jejím stylu. Majitelka šedesáti deblových titulů z okruhu WTA jen nabízí své tipy. Baví se s Plíškovou při tréninku na dvorci, při zápasech mohou mluvit na lavičce při střídání stran.
Světová trojka si pochvaluje rady svérázné Australanky s pozoruhodným životním příběhem, do něhož se výrazně zapsaly Češky. Po úvodním triumfu nad Venus Williamsovou se dnes střetne s Garbine Muguruzaovou. „Musí být soustředěná, zároveň uvolněná a důležité je pozitivní naladění,“ tvrdí Stubbsová.
Jaký dojem ve vás dosud vyvolala spolupráce s Karolínou?
Především je pro mě výsadou být tady na Turnaji mistryň. Jsem vděčná za příležitost podpořit na výjimečné akci hráčku, kterou uznávám jako osobnost. Za šanci předat jí část své moudrosti.
Kde se ve vás respekt ke Karolíně vzal?
Líbí se mi, jak se chová. Jak se baví s ostatními. Je milá a při rozhovorech vstřícná. Sděluje své myšlenky, nestydí se být upřímná. Vyhovujeme si i lidsky. Jsme přítelkyně.
Jak vznikla vaše spolupráce?
Hodně sleduje tenis v televizi, takže se jí možná líbil můj komentář. Zřejmě ví, že jsem sama hrála, že jsem zažila chvíle napětí, kdy jde o všechno. Proto si myslí, že jí můžu pomoct. Když mě oslovila, hned jsem kývla. Pro mě je pocta, že můžu ovlivnit tak skvělou hráčku.
On-lineDuel Plíšková vs. Muguruzaová sledujte podrobně. |
V čem jí můžete přispět?
Při komentování jsem viděla spoustu jejích zápasů. V lecčems se může zlepšit. Má obrovský potenciál.
Co můžete změnit za dva týdny?
Těžko jí překopu styl hry. Jde o maličkosti.
Karolína tvrdila, že jste jí nabádala, aby využívala pomalejšího odskoku na zdejším povrchu a častěji vyrážela k síti.
Ano. Líbí se mi, že nad každou připomínkou přemýšlí a zpracuje ji. Málo tenistů reaguje tak dobře a projeví ochotu něco změnit.
V čem ještě se ji pokoušíte inspirovat?
Aby se každý den zlepšila aspoň v nějaké drobnosti – v přístupu, ve forhendu, ve volejích. Není snadné na sklonku sezony vstát a vrhnout se znovu do práce. Ona to dokáže. Je naprosto soustředěná.
Při utkání s Venus Williamsovou jste jí mezi sety připomínala, aby uvolnila ruku při nadhozu a držela hlavu vzhůru. Proč?
Vadilo jí, že málo trefuje první podání. Potřebuje ho dávat co nejčastěji, protože holky ze špičky skvěle returnují. Viděl jste přece, jak Karolína tlačila Venus po jejím druhém servisu. Šlo jen o to, aby si připomněla pár věcí, o kterých jsme mluvily v tréninku. V druhém setu pak její úspěšnost skutečně stoupla (z 52 procent na 71).
Plíšková není první Češkou, s níž jste se při tenisu sešla. Vzpomínáte na Helenu Sukovou?
No jistě! V Ósace jsem s ní v roce 1992 získala svůj první deblový titul na WTA Tour. Později jsme spolu vyhrály v Indian Wells. Když jsem vyrůstala, obdivovala jsem Martinu Navrátilovou a Hana Mandlíková byla mým vzorem.
Kdy jste si všimla, že na opačné straně zeměkoule existuje nějaké Československo?
Věděla jsem o něm odjakživa. Vaše maličká země má tak bohatou tenisovou historii! Měli byste na hráčky být nesmírně hrdí. Petra Kvitová dvakrát vyhrála Wimbledon, Karolína byla světovou jedničkou, posbírali jste tolik Fed Cupů. Austrálie by vaše úspěchy brala hned.
Tušíte, v čem je české kouzlo?
Myslím si, že z úspěchu se rodí další úspěchy. Dívky jsou pod tlakem, aby to dotáhly daleko. Navzájem se inspirují a tlačí vzhůru. Navrátilová nastavila laťku neskutečně vysoko a ostatní se jí snaží přiblížit. Lucie Šafářová je vynikající, Barbora Strýcová nedávno vyhrála turnaj. Nebo si vezměte, co v deblu dokázaly Hlaváčková s Hradeckou.
Čtyřhra byla vaší parketou. Nějakou dobu jste v ní válela se slavnou Stefanií Grafovou. Jakou byla parťačkou?
Říkává, že je tuze pyšná na jediný grandslamový titul z deblu, který získala ve Wimbledonu s Gabrielou Sabatiniovou. Hnala ji mocná touha po vítězství a nikdy se nesmířila s porážkou. Zůstáváme v kontaktu. Povídaly jsme si, než jsem odletěla do Singapuru za Karolínou. Přála mi tu šanci a říkala, že nám bude fandit. Zrovna ona měla heslo: „Každý den se aspoň o ždibec zlepšit!“ Není na škodu ji kopírovat.
Nejvíc trofejí jste sbírala s Američankou Lisou Raymondovou. V čem se skrývalo vaše kouzlo?
Vyhrály jsme 33 titulů, tři grandslamy. Dobře jsme podávaly, uměly jsme to na síti. Prožila jsem s ní nejvydařenější období v kariéře. Naučila jsem se zacházet s tlakem, s trémou. Poznala jsem, jak je tahle práce ukrutně psychicky náročná.
Dlouho jste zároveň byly partnerkami v soukromí, což muselo být zvláštní, že?
Ano. Když jsme prohrály, bylo to velmi, velmi těžké. A když se nám dařilo, bylo to velmi, velmi skvělé.
Vnímala jste úspěchy s Lisou intenzivněji?
Víte, já jsem si vytvořila blízký vztah se všemi svými spoluhráčkami a spoluhráči. Proto jsem všechny triumfy prožívala naplno.
Bylo obtížné oddělit sport a osobní život?
Ani ne. Porážky jsme nesly těžce, protože jsme obě prahly po vítězství. Záleželo nám na sobě a bylo hezké, když jsme společně bojovaly na kurtu. Pamatuju si finále US Open, kdy jsem na ni byla fakt drsná, ale ona mě chápala. O to větší to pak byla odměna. Zároveň jsme se chovaly jako profesionálky a uměly se od tenisu odstřihnout.
Kdysi jste v rozhovoru pro Sydney Morning Herald tvrdila, že je důležité, aby se známé osobnosti veřejně přiznávaly ke své sexuální orientaci. Proč?
Podle mě je pro každého podstatné, aby se neschovával. Aby byl sám sebou. Aby se nemusel bát, že o něm někdo něco vyšťourá a pak bude vyhrožovat, že ho zničí. Člověk potřebuje sílu a podporu v rodině, aby to dokázal. A taky musí nastat ten správný čas.
Čtyři poháry jste nastřádala rovněž s Květou Peschkeovou, která se ještě ve dvaačtyřiceti představí tady na Masters…
…ano, další skvělá Češka. Je paráda, že se stále udržuje v kondici. Sama jsem končila ve čtyřiceti. Mám ji moc ráda. I díky ní mám mnoho báječných vzpomínek.
Mluvíte o řadě spřízněných duší. Proč vás provázela pověst hubaté a problémové osoby?
Haha! Neskrývám svoje názory. Jsem hodně upřímná. Někdy jsem to přeháněla a musela jsem se začít mírnit. Zvlášť na Twitteru.
Co jste například způsobila?
Mohla bych vám vyprávět sto příběhů. Jednou mě nevybrali do Fed Cupu a já prohlásila, že udělali pitomost. Každý na okruhu vám poví, ať si jdete pro pravdu za Rennae. I proto jsem přestala tajit svou orientaci. Nerada se skrývám.
Vaší současnou partnerkou je malířka Danielle Morseová z Chicaga. Uniknete někdy ráda z tenisové bubliny?
Vždycky jsem se uměla oprostit od sportu. Mám mnoho kamarádů, kteří nemají s tenisem nic společného. Není podstatné, z jakého oboru má přítelkyně pochází. Záleží především na vztahu samotném.
Jak jste po ukončení kariéry snášela výměnu rakety za televizní mikrofon?
První dva roky byly strašné. Ačkoli mě televize baví a ráda předávám své vědomosti divákům nebo tenistům, zprvu mi děsně chybělo soutěžení. Pořád ještě se při sledování zápasů vcítím do role hráčky. Ale už jsem se s novou realitou sžila.
Ovládla jste nové řemeslo záhy?
Mluvení mi vždycky šlo. Něco jiného je komentování, moderování a rozhovory na dvorci po utkáních. Naštěstí jsou pro mě všechny tyto činnosti přirozené.
Co je nejobtížnější na zpovídání tenistů na kurtu?
Je fajn, že se vždycky ptám vítězů, kteří jsou šťastní. Není ale snadné zvolit vhodný dotaz a správně ho položit. Tím spíš, že jste naživo v televizi a na stadionu se na vás dívá patnáct tisíc diváků. Je to adrenalin. Už ho nezažívám v zápasech, tak si ho užiju aspoň s mikrofonem. A ráda ukazuju fanouškům, jací tenisté opravdu jsou.
Jak to myslíte?
Chci je představit v nejlepším světle. Třeba Karolína vypadá v žáru bitvy jako chladná bytost. Ale ona taková není! Proto se snažím, aby během dvou minut po zápase předvedla lidem své pravé já.
Zažila jste nějaký trapas?
Ano. Ptala jsem se Azarenkové na její příští soupeřku. Ona nevěděla, na koho jde. Já to jméno zapomněla. Měla jsem okno, což je peklo. Ale omluvila jsem se a musela se smát. Snad mi bylo odpuštěno.
To se může stát. Který rozhovor se vám naopak povedl?
Vybavilo se mi jich několik. Ale zmínila bych Mirjanu Lučičovou-Baroniovou po čtvrtfinále letošního Australian Open. Předtím mi řekla, že v Melbourne devatenáct let nevyhrála ani zápas. Že naposledy jako malá slečna porazila mě. A pak senzačně postoupila do semifinále! Stály jsme spolu u sítě a bavily se. Po devatenácti letech. Po všem, co si musela vytrpět (otec ji terorizoval). Ona plakala. Nikdy nezapomenu.
Tehdy vyřadila Plíškovou, že?
Ano. Připomněla jsem ten dojemný moment Karolíně, která už si porážku raději vymazala z paměti.
Může zdejší záskok znamenat start vaší nové kariéry?
Uvidíme. Nastane-li vhodná situace, pokud se jí Turnaj mistrů povede a občas si mě pozve jako poradkyni… Proč ne? Baví mě koučování. Často se mě tenisté ptají na rady. Tady jsem za ně aspoň placená. (směje se)
