Už se mohlo zdát, Lucie Šafářová nikdy neprorazí do úplně špičky. Pak se objevil chlapík s vlasy staženými do culíku. Rob Steckley, bývalý kanadský daviscupový reprezentant, o Šafářové tvrdí, že náleží do Top 10. Při pohledu na její výkony v All England Clubu už se Steckleyho výrok nezdá jako utopie.
Lucie tu ještě neztratila set. Poslední dvě soupeřky smetla. Mohla by hrát ještě lépe?
Kdo ví? Takhle dobře a sebevědomě jako ve čtvrtfinále s Makarovovou jsem ji ještě hrát neviděl.
Překvapilo vás, jak brilantní výkon předvedla?
Ani ne. Výsledek se předem nedá odhadnout. Ale viděl jsem, jak zvládala poslední dny. Jak se zlepšovala s každým zápasem. Jak byla soustředěná. Jak se odhodlávala zkoušet nové věci. Spíš si šla pro vítězství, než by čekala, že jí ho soupeřka odevzdá. Takže mě vlastně moc nepřekvapila.
Trenér Kvitové: Vyhraje ta, která potáhne bílými |
V pondělí kvůli čtyřhře trčela v areálu do večera. Překonávala tu virózu… Přesto má tolik energie. Čím to?
Trochu jsme se toho obávali, ale pomohl nám úterní rozpis zápasů. Když nás nasadili na druhou rundu, dali nám dost času na přípravu. Už od probuzení měla Lucka skvělou náladu. Slunce svítilo. Její rodiče přiletěli, což pro ni byla příjemná prémie. Tyhle pozitivní věci všechno špatné přebily.
Co říkáte na její podání?
Je to palba, že?
Hlavně mě šokovalo, jak za stavu 5:3, 0-40 vytasila tři esa a další dva vynikající servisy.
Víte co? To byla ta stará Lucy, když spadla na 0-40 v situaci, kdy mohla zavřít set. V několika zápasech jsme letos byli blízko a Lucy bohužel ty šance nevyužila. Jenže tentokrát na ní bylo vidět: „Ne, tohle už nedopustím!“ A vytáhla ty báječné servisy.
Ve čtvrtek asi bude potřebovat všechny svoje zbraně. Navíc nastoupí proti Češce. Záleží na tom?
Bereme to prostě jako další zápas. Připravíme se. Petra Kvitová má obrovskou sílu, míče od ní létají extrémně rychle.
Straší vás vzájemná bilance Šafářová - Kvitová 0:5?
Ani ne. V posledním utkání Lucie na trávě v Eastbourne prohrála, ale dostala se do pozice, kdy měla k vítězství opravdu blízko. Ve třetím setu vedla v tie-breaku 4:2. Možná o sobě trošičku pochybovala, ale po zápase jsem na ní viděl velkou úlevu. Říkala: „Já to fakt můžu dokázat!“ Teď se začíná od nuly, minulé porážky nic neznamenají. Víc než na ně bude Lucy myslet na to, jak se jí teď daří.
Kdekdo říká, že s Lucií děláte zázraky. Je to tak?
To bych neřekl. Jenom prostě odvádím svou práci. Jsem vděčný za to, že máme s Lucy tak zdravý pracovní vztah. Navzájem si vycházíme vstříc a pomáháme si. Práce nás baví, takže ji vlastně nebereme jako práci.
Může teď Lucie postupovat do závěrečných kol grandslamů častěji?
Podle mě každý věří, že už se tam mohla dostat mnohokrát. Platí u ní to, co u spousty jiných. Když mají holky natrénováno, opravdu si věří a odevzdají, co v nich je, můžou dokázat velké věci.
Ona si připadá jako ve snu. Co vy?
Já samozřejmě taky. Je to neskutečné. Teď bych asi nemohl být šťastnější. Když jsme spolu začali pracovat, bavili jsme se o budoucnosti. Říkám jí: „Představ si, jaké by to bylo hrát grandslamové finále.“ Lucy se smála, ale já jí povídám: „Nikdy nevíš! Proč by to nemohlo vyjít?“ A vidíte, teď nám chybí jenom jeden krok.
