Podle jeho chování na anglicky vedených tiskových konferencích se zdá, že má Marco Cecchinato buď s jazykovými dovednostmi problém, nebo se mu příliš nechce mluvit. A totéž vlastně nedávno platilo i pro jeho tenis.
Žádná velká sláva. Možná jen dostatečně nedřel, možná mu chyběly lepší herní dovednosti. Buď jak buď, 25letý Ital z Palerma na sebe upozornil jen tak, že to znělo jako největší klišé ze seriálu o neřádech Sicílie: před dvěma lety dostal za sázení na zápasy a jejich ovlivňování distanc na 18 měsíců.
„Ptali jste se mě už minule. Nechci o tom mluvit. Příště už ne, prosím. Děkuji,“ pronesl v úterý. Minulost nezměníte - a on hlavně cítí, že už má mnohem zajímavější téma. Vždyť ve čtvrtfinále vyřadil Novaka Djokoviče!
Roland Garros 2018Příloha iDNES.cz |
Když už jeho země trpí neúčastí na mistrovství světa fotbalistů, našla si nový sportovní blockbuster. Titulky se předhánějí v superlativech. Adriano Panatta, poslední italský grandslamový šampion z Roland Garros 1976, pro list La Gazzetta dello Sport euforii víří na maximum: „Je to skvělý hráč s velkým sebevědomím. Můžeme od něj čekat i finále. Proč ne?“
Cesty páně i tenisového světa jsou očividně nevyzpytatelné. Cecchinato patřil do druhé stovky žebříčku ATP, když mu i na základě zpráv z WhatsAppu „přišili“ jedny z nejhorších přečinů proti sportovní morálce. Že sázel na své duely a navíc šířením zákulisních informací o konkurentech dával další tipy. Distanc se ale z roku a půl zmenšil jen na několik měsíců.
Cecchinato se odvolal, že „napravením špatné sázky“ myslel vlastní postup - a že navíc sázel na fotbal. Uspěl, už v lednu 2017 zase hrál.
Ale převážně menší turnaje, často i challengery. Jen čtyřikrát se dostal do hlavní soutěže na grandslamu a mezi Melbourne, Paříž, Londýn i New York si pěkně vždy po jednom rozložil adieu v úvodním kole. Až přišlo Roland Garros 2018.
„Prostě jsem dospěl. Nemám žádného mentálního kouče, ale můj tenis dorostl do nové dimenze,“ říká. „Bojoval jsem o každý míč až do vyčerpání. Srdce mi buší. Tolik jsem toho obětoval a porazil jsem jednoho z nejlepších hráčů světa! Z toho napětí jsem měl v očích slzy. Je to celé jako krásný sen.“
V současné éře rozpadnuvší se Velké čtyřky se možná podobná překvapení objevovat budou, vždyť na Australian Open hrál semifinále Korejec Čong Hjon, ovšem ten platí za hodně slušný talent a loni vyhrál „Masters mladíků“.
Kým je ale hrdý Sicilan Cecchinato?
Tenisově obdivoval Marata Safina, fotbalově brazilské eso AC Milán Kaká - jako barvotiskový Ital totiž kopanou miluje a kromě svého srdcového AC a celé Série A hltá i bundesligu nebo nejvyšší španělskou soutěž.
Po Italkách je tu konečně i ItalFlavia Pennettaová vyhrála US Open 2015, Francesca Schiavoneová Roland Garros 2010, do toho Sara Erraniová a Roberta Vinciová vládly grandslamům ve čtyřhrách... Se skvělou generací Italky v letech 2006 až 2013 vyhrály čtyřikrát Fed Cup, tamní mužský tenis však strádal. Až přišel Cecchinato: do semifinále grandslamu prošel jako první Ital od roku 1978, kdy to svedl Corrado Barazzutti. |
Po triumfu nad Djokovičem napsal na kamery fixou věnování své milé Peki a děkoval rodině. Dodržuje spoustu rituálů a jeho oblíbeným číslem je třináctka, již si vytetoval na pravou paži. V dubnu si připsal svůj vůbec první turnajový triumf v Budapešti: „Mým cílem bylo projít do elitní stovky. O titulu jsem si ani snít netroufal.“
Často trénoval s Djokovičem v Monte Carlu, aby nyní právě přes něj prošel do sfér, které mu ještě nedávno připadaly nadpozemské.
I proto zpravodaj Gazzetty v Palermu líčil, jak lidé, co se ještě nedávno nezajímali o tenis a Cecchinata neznali, řičeli při každém jeho bodu: „Díky Marcovi se zvedla taková vlna entuziasmu, že najednou žijeme ve sportovním městě.“
Dalším sokem bude v pátek Dominic Thiem, antukový machr. „Naposledy jsem ho porazil! Ve finále nějakého future,“ bavil se Cecchinato. Do smíchu mu je teď často - žebříčkem již vystoupal do elitní třicítky, takže bude ve Wimbledonu nasazený, čemuž se uculoval: „Můj příští soupeř má radost!“
Dolce vita, jak se patří. Konečně díky tenisu.
