„Úžasný fenomén,“ říká o svém oblíbenci trenér Zdeněk Žofka, který vedl Reginu Rajchrtovou či Cyrila Suka a působil taky v Německu nebo Kanadě. „Pořád vypadá čerstvý. Přitom před několika lety, když dostával výprasky od Djokoviče, už jsem nevěřil, že by se mohl vrátit na úplnou špičku.“
Žofka pokaždé s potěšením a až vědeckým zájmem sleduje Nadalova představení, je fascinován jeho jedinečným kumštem i pokroky, které v kariéře udělal.
Antukový král NadalZe svých 78 titulů jich Rafael Nadal získal 56 na antuce. Má 11 trofejí z Barcelony a Monte Carla, teď chce jedenáctou z Roland Garros. Bilance na ATP Tour na antuce: 1. Nadal 91,9 % (408-36), 2. Borg 86 % (251-41), 3. Lendl 81,1 % (327-76), 4. Vilas 80,3 % (659-162), 5. Djokovič 79,2% (194-51). Nejvíc antukových titulů: 1. Nadal 56, 2. Vilas 49, 3. Muster 40, 4. Orantes 31, 5. Borg 30. Úspěšnost na Roland Garros: 1. Nadal 97,5 % (79-2), 2. Borg 96,1 % (49-2), 3. Wilander 83.9 % (47-9), 4. Djokovič 83,1 % (59-12), 5. Kuerten 81,8 % (36-8). |
Zbraně bezmála dvaatřicetiletého Španěla nejlépe fungují na cihlové drti.
Rivalové úpí pod palbou vysoko odskakujících míčů, jimž uděluje až šílenou rotaci.
Proklínají jeho schopnost doběhnout pro jiného ztracené balony.
Přemítají, zda v přírodě existuje síla, která by mu odolala.
A před nástupem na kurt se modlí, aby jej právě na příštích pár hodin ochromilo nějaké zlé kouzlo.
V posledních dvou sezonách má na antuce bilanci 43-2. Pouze Rakušan Dominic Thiem ho přemohl loni v Římě a letos v Madridu.
V neděli začíná v Paříži jeho nejmilejší turnaj. Na Chatrierově stadionu si připadá jako na své vlastní planetě.
Muselo by se přihodit něco neobvyklého, aby nezískal rekordní jedenáctý titul z Roland Garros.
Za největšího favorita jej považuje též Žofka: „Bez jakýchkoliv pochybností!“
Zdeněk Žofka
Vidíte v tenisové historii dominanci, která by se podobala Nadalově krutovládě na oranžových jevištích?
Björn Borg a Guillermo Vilas také byli na antuce tuze těžko k poražení. Především Borg na ní válel neskutečně. Roland Garros se zúčastnil osmkrát, přičemž šestkrát získal titul. Jeho vítězné série byly sáhodlouhé. Dokonce i s Vilasem měl výrazně pozitivní bilanci, na antuce 10-1.
A co srovnání s Rogerem Federerem na trávě?
To je samozřejmě velice přiléhavé. V téhle souvislosti mě napadá: Kde vlastně je nová generace, která má svrhnout Federera s Nadalem? Ti dva se dělí o grandslamové tituly. Ačkoliv vynechávají velkou část sezony, předávají si první místo na žebříčku. Mají neskutečný odstup od ostatních.
Co bývá pro Nadala na jarní evropské antukové šňůře nejpodstatnější?
Dřív si do ní přenášel sebevědomí, které nasbíral na betonech v Austrálii a Americe. Proto jsem byl letos zvědav, jak zvládne nástup na antuku, když po odstoupení ve čtvrtfinále v Melbourne nehrál. Přišel mu vhod Davis Cup s Německem, kde hned smetl Zvereva ve třech setech. Odpočinul si a poctivě se připravil na svou nejsilnější část sezony.
Zatím poslední antukový triumf. V neděli vyhrál Nadal poosmé prestižní podnik v Římě.
V čem antuka Nadalovi nejvíc vyhovuje?
Rafa se na ní nejlépe pohybuje. Nemusí tolik chodit do kolen. Umí se skvěle sklouznout, takže doběhne ještě víc míčů. Má na všechno o něco víc času. Jak balony skáčou výš, může častěji využívat úder s horní rotací, i když má i čop výborný.
Co je pro tenistu nejhorší, když čelí Nadalovi na antuce?
Připadá si, jako by hrál proti stěně, která se na něj valí. Vzhledem k tomu, co všechno Nadal vrátí, častokrát musí zahrát jeden vítězný úder navíc, což leckdo nezvládne - třeba i Federer s tím svého času měl obrovské potíže.
Na prašné drti nemá nikdo větší sebevědomí, že?
Ohromně si věří. Zvlášť třeba na centrkurtu v Paříži. Vyprávěl mi jeden z jeho trenérů, Francesco Roig, že když přijde na Chatrierův stadion a vidí ty dlouhé výběhy do stran i dozadu, připadá si neporazitelný. Jak je na tom psychicky, se ukazuje při forhendu po lajně. Když není v úplné pohodě, raději ho hraje křížem. Když je ve svém laufu, jde do něj úplně naplno a je to drtivá zbraň.
Rafael Nadal při vítězném návratu do Davis Cupu v souboji s Německem.
Jak se soupeř cítí, když na něj letí roztočený míč od Nadala? Vyskočí před ním nahoru jako hopík?
Jo. Má neuvěřitelnou rotaci a energii. Odrazí se třeba na kříži a vy ho za základní čárou berete někde nad hlavou. Žene vás a skoro nic nemůžete dělat.
Existuje na ten divoký odskok nějaký účinný recept?
Jedině stát hodně blízko základní čáry a tlouct do balonů brzo po dopadu.
Což ale musí být těžké na načasování, ne?
Strašně! Bum bum. Máte zlomek vteřiny, abyste se trefil. A ještě obtížnější je to pro hráče s jednoručným bekhendem. Taky proto pro Federera vždycky znamenalo největší výzvu čelit Nadalovi na antuce.
Jak je nepříjemné zkrotit na raketě extrémní rotaci, kterou Nadal míčku udělí?
Velice. Abyste mohl zahrát topspin a tvořit výměnu, musíte stát tři metry za základní lajnou, odkud se těžko vytváří nějaký tlak. Když běžíte za Nadalovým úderem do strany, je až šílené, jak rychle míček pádí. Už si myslíte, že ho máte, ale stejně ještě musíte zabrat, abyste na něj vůbec dosáhl.
Takhle se Rafael Nadal před rokem mazlil s trofejí pro šampiona Roland Garros, kde zvítězil podesáté. Od roku 2005 slavil vždy vyjma let 2009, 2015 a 2016.
V čem spočívá síla Nadalovy obrany?
Kromě rychlosti běhu se skrývá ve schopnosti vrátit míč, aniž by vám vysloveně nahrál. Svůj další úder prostě nemáte „nalitý“. Jen mi je ho někdy až líto, jakou silou se rve do krajních pozic. Ve srovnání s ladnými typy Borgem nebo Federerem působí dost neesteticky. Myslím, že na tyhle nepřirozené polohy doplácí při některých svých zraněních. Dřív nebo později se na jeho těle musí projevit.
Prospělo mu, že trochu ubral na muskulatuře, díky níž kdysi vypadal jako kulturista?
Ano. A nejen v pohybu. Čím víc máte svalů, tím jste silnější, ale zároveň ztrácíte švih.
Jak se na něm projevila práce trenéra Carlose Moyi, který nedávno nahradil Nadalova strýce Toniho?
Myslím, že mu Moya v lecčems pomohl. Rafa častěji chodí na síť, někdy hned po servisu. Hraje podstatně agresivněji než dříve. Pochopil, že také on po třicítce potřebuje zkracovat výměny a trochu šetřit šťávu.
V čem Nadal udělal v průběhu kariéry největší pokroky?
V únoru 2004 v Brně jsem pro ČT komentoval jeho daviscupovou premiéru. V rozhodujícím mači tenkrát porazil Radka Štěpánka. Vedle nás seděl Emilio Sanchez, který pracoval jako expert pro španělskou televizi, a citoval Nadalova kamaráda a borce z Top 10 Carlose Moyu: „Nadal je budoucí světová jednička.“
Co jste si pomyslel?
Do mikrofonu jsem řekl, že s tímhle podáním se hodně nadře. Vůbec mu neletělo. Napadá mě označení čajový servis. Neskutečně ho zlepšil. A taky zapracoval na volejích, ve kterých je lepší než Federer. Není na úrovni Edberga nebo Beckera, ale na síti je jistější. Jen k ní skoro nechodil, což časem změnil. A vybrousil třeba i bekhend po lajně, který mu v zápasech s nejlepšími přinese pár bodíků navíc.
Na soky musí působit i jeho aura. Nezlomnost a neskonalá bojovnost. Souhlasíte?
Naprosto. Sebevědomí je pro něj klíčové. A ještě na jednu věc bych rád upozornil.
Prosím...
Na každého soupeře vykoumáte nějakou taktiku. Na Nadala na antuce se něco vymýšlí strašně těžko. Poradil bych jedinou věc: Při každé příležitosti uháněj na síť, protože ve výměnách zezadu nad ním prostě nevyhraješ. Pokud tedy nejsi Djokovič v nejlepší formě.
