Byla to vskutku pozoruhodná proměna české vyslankyně na Masters: z mátohy dračicí. Pomohlo vzácné volno, které jí trenér David Kotyza nařídil na středu. Jak sám řekl, bylo to poprvé za šest let, co ji koučuje. „Energie se mi vrátila,“ lebedila si Kvitová.
Potvrdila se hláška, že forma se má vyležet?
Takhle úplně bych to neřekla. Potřebovala jsem si odpočinout. Věděla jsem, že mám natrénováno, ale moc jsem se tu zatím nevyspala, takže jsem postrádala energii. David přišel s nápadem, abychom vynechali trénink.
Jaký vlastně byl váš den mezi zápasy?
Krátký. Po porážce s Radwaňskou jsem usnula až v pět a probudila se v půl jedné. Nechtělo se mi ani myslet na tenis. Měla jsem toho plné kecky.
Co řekla Šarapovová o KvitovéVelmi dobře podávala. Ani to nebyly nějak strašné bomby, ale dobře míče umísťovala, trefovala rohy. Při svém servisu rychle sbírala body. Často zakončovala druhou ranou. Skvěle reagovala na mé útoky a já se pak nestačila připravit na další úder. Zdálo se mi, že se pořád bráním. |
Co všechno jste tedy ve středu dělala?
Připravovala jsem se na Marii. Dívala jsem se na pokoji na záznam z našeho posledního zápasu v Pekingu. Chvíli jsme pracovali s Michalem (psychologem Šafářem). Ale jinak jsem šla na kafe, něco málo nakoupila a zajela sem do haly na autogramiádu.
Co tedy způsobilo tak radikální změnu ve vaší hře?
Myslela jsem si, že mi Marie bude sedět víc než Aga, od které to vůbec nelítá, a zakončovat musím skoro výhradně já. To je fyzicky i psychicky náročné. S Marií to bývá maso, ale když míče víc létají, chce se mi do nich víc chodit. V Pekingu jsem měla dost velkou šanci. Věděla jsem, že na ni mám.
Chvílemi jste Šarapovovou válcovala. Překvapila jste sama sebe?
Já se nezabývala tím, kolik to je. Jasně, věděla jsem, že vedu. A občas jsem mrkla na skóre, ale hlavní bylo hrát pořád. Maria je schopná se kdykoliv vrátit do zápasu. Ke konci to začala pálit a docela jí to tam padalo. Musela jsem si dávat pozor.
Vnímala jste, co vám trenér říkal před posledním gamem?
Že mám na servis nové míče. Že jí to mám zleva tlačit zatáčkou do bekhendu. A že nesmím být ta druhá. Že musím tlačit a nemám se od ní nechat umlátit.
Šarapovová je tenisovou ikonou, superstar. Vy jste ji přes tři roky nezdolala. Chutná vítězství nad ní zvlášť sladce?
Ne. To bych neřekla. Hlavně chci postoupit ze skupiny. Je super porazit Marii, ale v hlavě ji nějak zvlášť nemám.
Ale výhra i výkon vás musely povzbudit, ne?
Výkon určitě. Zítra to proti Carolině bude podobné jako s Agou. Možná to přiletí trochu rychleji, ale bude to zase hlavně o mně. Musím do toho jít hodně agresivně.
Stíháte sledovat postupovou matematiku?
Vím, že z naší skupiny můžou postoupit ještě všechny čtyři. Jenže mně zajímá jenom zápas s Carolinou. Dlouho jsem s ní nehrála. Dál skvěle běhá, ale zlepšila se a hraje útočněji.
Zápasový program se teď zhustí. Hrajete v pátek, semifinále je v sobotu a finále v neděli. Může to být na konci sezony problém?
Ono to je na ostatních turnajích stejné. Navíc včera jsem netrénovala, dneska jsem nehrála moc dlouho, takže to neřeším. Tím spíš, že jsem ještě nepostoupila ze skupiny.
Věříte, že se vám síly nadobro vrátily?
Snad jo. Dneska jsem jich měla dost od začátku do konce. Taky jsme hrály v normálním čase a ne o půlnoci, což se hodilo. Doufám, že to vydrží.
