Není spravedlivé soudit vytáhlou slečnu podle prvního pohledu. Na leckoho působí odměřeně, možná trochu nafrněně. Na kurtu skoro neprojevuje vášně. Přitom dovede být zábavnou a milou společnicí. A třebaže to mnohdy skrývá, při bitvách na dvorci zuřivě bojuje.
Na sportovní superstar mluví nezvykle otevřeně a nepřetvařuje se.
Spolu s Petrou Kvitovou reprezentuje Česko ve světové špičce, teď je na žebříčku šestá. V Madridu odhodlaně mašíruje za druhým titulem v řadě. Šestadvacetiletá dívka ale ze všeho nejvíc prahne po grandslamové trofeji. A míří za ní s pozoruhodnou svědomitostí.
Vaše první trenérka tvrdila, že jste odmalička byla snaživá. Platí to stále?
Asi trošku jo. I další trenéři tvrdili, že jsem pečlivá. Jeden mi říkal včelička.
Najímáte drahé kouče. Ladíte složení svého týmu. Ostatní víc spoří?
Taky ve špičce jsou šetřílci. Hráčky z Top 20 si vydělají dost, aby do sebe mohly investovat. I když jsem dřív neměla tolik peněz, dávala jsem část zpátky do sebe. Aspoň na pár turnajů jsem si zaplatila fyzioterapeuta. Když jsem se potřebovala posunout v hlavě, oslovili jsme mentálního kouče Mariana Jelínka. Teď mám asi nejsilnější možný tým. Všechno si sedlo.
Odměny jsou štědré, reklamní smlouvy výnosné. A co náklady?
Kdekdo si myslí, že žiju ve zlatém pokoji, se zlatými kohoutky. Mám se dobře, ale platím procenta z příjmu bývalým manažerům. Mám trenéry (Tomáše Krupu a Marka Všetíčka) se zkušenostmi z úplné špičky. Tahám s sebou fyzioterapeuta, občas Mariana, vyplétače Ríšu Šodka a všem hradím režii.
Letenky, hotely... Všechno jde za vámi?
Přesně. Létáme v byznys třídě. Částky naskakují. Ale to je moje volba, s nimi udělám víc práce. Na místě jsou mi prospěšnější než doma na mobilu.
Kolik vás tým stojí ročně?
Odhadem patnáct až dvacet milionů korun. Trenéři mají ještě bonusy podle toho, jak se mi daří. Připadám si jako dokonalá kapitalistka.
Byla jste světová jednička. Z partnera Michala Hrdličky jste si udělala manažera. Pomohla jste si?
Ano. Michal zastupuje mě a ségru. Máme víc jistých peněz. Můžeme víc dát na naše kariéry. Michal se docela rychle rozkoukal. Zařídí vše se sponzory. On a pan Lafek se věnují jen mně a Kristýně.
Jak se vám daří oddělovat osobní život a pracovní záležitosti?
Nejdřív jsme hledali rovnováhu a já říkala: „Jsem vystresovaná, teď mě nech. Jestli na mě budeš mluvit o sponzorech, prohraju, a to přece nechce nikdo.“ Už mě chápe. Známe se čím dál líp, jsme spolu přes dva a půl roku.
Prožíváte i vztahovou prověrku?
Řešíme hodně věcí. Michal má dceru z předchozího vztahu. Nenudíme se. Ale všechno zvládáme. Nastavili jsme si pravidla, kdy jsme spolu na turnajích, kdy pracujeme. Lidi nás varovali, ale Michal mi hodně věcí usnadňuje.
Provází ho pověst floutka. On si libuje, že se nestal hrobařem vaší kariéry, jak kdekdo předpovídal. Taky z toho máte radost?
Sedli jsme si se vším všudy. Když na začátku přijel na turnaj, dařilo se mi. Věřím, že jde skloubit soukromí a tenis. Jsme na stejné lodi. Máme jeden cíl.
Tenistky lamentují na vztahy na dálku. Je výhoda, když vás Michal provází na turnajích?
Jo. Nejvíc v klidu jsem, když mám Michala s sebou. Všechno je uvolněnější. Zajde s trenéry na pivo. Nejsme spolu pořád, protože odlétá domů za dcerou, rodiči nebo za prací. Ale nestane se, že bychom se měsíc neviděli. Myslím, že mi hodně holek závidí.
Jste zasnoubení. Co svatba?
Plánujeme ji. Zřejmě bude po sezoně.
Při najímání a propouštění trenérů vřou emoce. Soptí vyhozený kouč, opuštěná hráčka. Dotýká se vás to?
Skoro vždycky se objeví překážka. Každý má nějakou pracovní minulost. Teď mám jako hráčka Top 10 šanci vybírat si nejlepší lidi, chci ji využít. I to, co se mi stalo před rokem a půl, je byznys.
Myslíte nečekaný odchod vašeho trenéra Jiřího Vaňka ke Kvitové?
Jo. V tenise se na kamarádky nehraje.
Karolína PlíškováVizitka Po Martině Navrátilové se Karolína Plíšková (26) loni stala druhou českou rodačkou, která se stala světovou tenisovou jedničkou. Teď je na žebříčku šestá. Dvakrát přispěla k českému triumfu ve Fed Cupu. Posbírala deset titulů na okruhu WTA, poslední před jedenácti dny ve Stuttgartu. Její dvojče Kristýna též hraje na okruhu. Její snoubenec Michal Hrdlička je zároveň jejím manažerem. |
Pořád přestup berete jako zradu?
Už to vidím jinak. Nerada dělám problémy a provokuju hádky. Spíš se snažím pochopit, co se stalo. Jen mě mrzelo, že se společné roky rozplynuly za jeden den. Ale i tohle už je za námi.
Slouží týmová soutěž Fed Cup jako sociální experiment? Učíte se vycházet s lidmi, s nimiž jste se dřív střetla nebo rozešla ve zlém?
Ve Fed Cupu je jeden cíl pro všechny. Nepanuje mezi námi přátelství. Ale lidí okolo nás je hodně, takže se to ztratí. Rivalita jde na chvilku stranou, i když si každá skoro pořád jedeme na sebe. Dva tři týdny v roce kousnu, no.
Umíte potlačit své já?
Nejsme zvyklé se přizpůsobovat a na Fed Cupu jsou společné večeře i jiné akce. Pár lidí z týmu mám ráda a obvykle s sebou beru aspoň jednoho člověka, který mi pomůže týden vydržet.
Když všichni skáčete na kurtu ve vítězném kolečku…
... tak to musí vypadat jinak, že? Podívejte, přes týden nějak držíme při sobě, ale po posledním nedělním mači každá jdeme na svůj pokoj a pokračujeme beze slova dál. Takhle to funguje.
Loni se do vás pustila Barbora Strýcová, že jste jí přetáhla kouče Krupu. Vy jste se s ní pak odmítala sejít v jednom družstvu. Našly jste smír?
Vztahy se uklidnily, ačkoliv s Bárou to bylo na nože. Teď není hráčka, kvůli které bych se do týmu hnala. S Petrou se tak nějak respektujeme. S Bárou jsme si situaci vyříkaly, byť kamarádky už nejsme. Ale energie je ve Fed Cupu jiná než na turnajích. Navíc jsem v týdnu po něm dvakrát vyhrála turnaj – loni v Dauhá a letos ve Stuttgartu. Fed Cupu jsem za hodně vděčná.
Tvrdíte, že hrajete hlavně pro sebe. Ale co s vámi dělá, když vám fandí vyprodaná O2 arena?
Sice nedávám emoce moc najevo, ale obecenstvo potřebuju. Když je na kurtu plno, když se můžu před lidmi ukázat, automaticky se zvedá můj výkon.
Co se vám vlastně děje v hlavě při vypjatých chvílích utkání?
Když se někdy vidím na videu, žasnu, jak klidně vypadám. Ne vždycky to tak opravdu je.
Panikaříte? Zuříte? Hecujete se?
Snažím se zachovat chladnou hlavu, nedat nic najevo. Říkám si: „Je to jen úder. Jen tenis.“ Vzhledem k tomu, co se děje ve světě, je legrační, že já smrtelně vážně řeším třeba brejkbol. Hlava mi vyhrává dost zápasů. I když na to nevypadám, bojovnost v sobě mám a dokážu zápasy zlomit, otočit.
KOMENTÁŘ: Dámy, které neprahnou po remíze |
Jaké události se vás v poslední době dotkly?
V danou chvíli je pro mě můj zápas středem vesmíru. Přitom většina lidí ani neví, že se vůbec hraje. Když si to uvědomím, vracím se nohama na zem. Vím, že je hodně dětí nemocných, lidí na vozíku… Navštívila jsem onkologii v Motole, což mi otevřelo oči. Když jsem se vrátila, zařekla jsem se, že nikdy nebudu nadávat na tenis.
Spíláte někdy soupeřce?
Ani ne. Na ni nemám vztek. To spíš sobě. Obvykle v duchu, někdy nahlas. Padne i sprosté slovo. Vypustím páru. Ale přestala jsem mlátit raketou. Nechci dělat tyátr, vypadá to blbě. Maria Šarapovová je pro mě vzor, profík. Když jsem se dostala na nějakou úroveň, měla bych se podle toho chovat.
Vidíte sebe, když sledujete na dvorci své dvojče Kristýnu?
Ségra je moje nejvěrnější zrcadlo. Nedávno jsem na ni koukala. Hrála dobře, přitom působila, jako by zrovna dostala kanára. Ptala jsem se kluků: „Taky tak vypadám?“ A když kývli, povídám: „Jéžiš, to snad ne!“ Vím, někdy vypadám jako zmoklá slepice.
Díky Michalovi vydělám vícKarolína Plíšková loni angažovala partnera Michala Hrdličku jako svého manažera. „Příjmy z reklamy mi od té doby stouply nejméně dvacetkrát,“ tvrdí tenistka, která se v červenci 2017 stala na osm týdnů světovou jedničkou. Podle informací iDNES jí nedávno podepsané smlouvy s partnery (Merkur, Fila, Pražská plynárenská, Simply You, Hublot, Avene) vynášejí přibližně 35 milionů korun ročně. |
Chcete působit sebevědoměji?
Šaškárny dělat nebudu, tak nás vychovali. Ale už si zafandím, zatnu pěstičku. Takový stav, když se do něj dostanu, mi vyhrává zápasy. Někdy bych se ale do něj musela nutit, což nechci. Nerada se přetvařuju. Snažím se zlepšit kvůli divákům, aby viděli, že mi není všechno putna. Ale hlavně kvůli sobě, protože mi tohle chování může vyhrát těžký zápas. A třeba zrovna přijde na grandslamu, když ho budu nejvíc potřebovat. Zkouším si říct: „Pojď, jedem, dobrý!“ Ačkoliv to zrovna moc dobrý není.
Sesterské souznění narušil váš vzestup na žebříčku. Kristýna stagnovala. Jak vycházíte teď?
Náš vztah se zase zlepšil. Nejdřív byla lepší ona, pak jsem se dostala před ní. Byly mezi námi pidiválky. Ale všechno si sedlo. Zase si chodíme fandit na zápasy. Podporujeme se. Probíráme soupeřky. Řešíme tenis i osobní život.
Jak moc vás rozdělil váš úspěch?
Nikdo si asi neumí představit, co dvojčata cítí. Šla jsem nahoru a ségra to pořád slyšela. Sama o sobě by byla úspěšná hráčka, ale spousta lidí jí dávala sežrat, že jsem lepší, což mě mrzelo. Naštěstí se s tím srovnala. Je statečná. Postavila si svůj tým. Našla životní balanc, soustředí se na svou kariéru a nemusí se ohlížet na mě.
Jak teď vnímáte grandslamy, ze kterých jste mívala mindrák?
Pro každého jsou ty čtyři největší turnaje stresující. Všichni se chtějí předvést kvůli penězům, bodům, titulu… Jsou nejsledovanější. Mě jejich důležitost dlouho svazovala, z čehož se stal problém. Měla jsem blok, že se nedostanu přes třetí kolo. Takže jsem s Michalovou pomocí najala Mariana.
A výsledky se dostavily, což?
Kromě loňského Wimbledonu se dostávám do čtvrtfinále. Další krok je vydržet do finále, těch sedm zápasů je těžkých. Vím, že se titul ode mne očekává. Všichni si ho přejeme, celý můj tým to tak vnímá.
Co s vámi dělá, když vás na favoritku pasuje Martina Navrátilová? Když vám Mats Wilander věští aspoň pět triumfů?
Vím, že na to mám, když se všechno sejde, když mi pomůže los. Nevidím do budoucnosti, netuším, jestli vyhraju. Ale cítím, že postupně zraju. Věřím, že největší šance teprve přijde. A když ne, nezhroutím se. Děláme všichni maximum. Tenis je koníček i práce, která vynáší dost peněz. Titul by byl bonus, ale život budu mít hezký i bez grandslamu.
