Taková symbolika! V posledním ze svých pouhých tří letošních mačů šel Andy Murray k síti gratulovat Kyleovi Edmundovi. Jako by panovník předával žezlo... Už nikoli velký vítěz Andy, to Edmund je nyní nositelem tenisových nadějí Velké Británie. A stejné to bude také v All England Clubu.
Na Australian Open se senzačně probil do semifinále, ve Wimbledonu je 21. nasazeným. Pořád je to méně, než na co byli krajané zvyklí u Murrayho, avšak za Edmunda musejí být rádi. Jejich šampion totiž nenastoupí vůbec.
„Chci hrát tenis ještě pár let a snad se i vrátit na svoji nejvyšší úroveň. Kvůli tomu ale musím činit ta správná rozhodnutí,“ popsal Murray, proč z turnaje odstoupil v neděli, v poslední možnou chvíli.
Původně zde měl dokončit tažení od Wimbledonu k Wimbledonu. V létě 2017 ho mučily kyčle natolik, že zahájil dlouhou rekonvalescenci; jelikož se ukázalo, že neinvazivní léčba nestačí, podstoupil později také operaci. Od tehdejšího čtvrtfinále s Querreym ale stihl pouhé tři zápasy - všechny teď v červnu.
Andy Murray (vpravo) a Stan Wawrinka po zápase v Eastbourne.
Podlehl Kyrgiosovi, přehrál jiného rekonvalescenta Wawrinku, nestačil na Edmunda. Žádná velká sláva se nekoná. Otazníky nemizí.
„Myslím, že změním svůj program. A taky se budu snažit lépe pečovat o své tělo,“ popsal Murray. „Rozhodně už to nebude jako v roce 2016, kdy jsem každý týden sbíral výhry a nebral si žádné pauzy. Budu pracovat tvrdě, ale zároveň nemučit tělo v tréninkových blocích. Vzhledem k tomu, že jsem na tyhle věci chytrý, věřím, že budu zase konkurenceschopný.“
Otázkou je, zda se už netočí v kruhu: Murray přiznává, že mu chybí kondice na vypjaté pětisetové duely, zároveň ale hodlá být přívětivější směrem ke svým svalům, kloubům a šlachám. Každopádně se cítí být poučen.
„Loni to bylo podobné. Necítil jsem se před Wimbledonem ideálně, ale nastoupil jsem. A všichni víme, jak to dopadlo,“ uvedl. „Netrpím bolestmi, jdu správným směrem. Poslední dva týdny byly velmi pozitivní, což se ale nedá říct o předchozích deseti až jedenácti měsících.“
Muž proslulý perfekcionismem ohledně i těch nejtitěrnějších detailů navíc dal na věc, kterou nelze kvantifikovat: na svůj pocit. „Obvykle mě před Wimbledon svírá nervozita, stres i nadšení. Teď ne,“ popsal. „Bylo tam příliš mnoho neznámých. Nepřipadal jsem si, že bych si měl dojít pro vítězství.“
Přijdou ještě nějaká? Murray dělá, co může. Zatímco jeho rivalové od pondělí zápolí na zeleném pažitu wimbledonském, on se vrhnul na tvrdé povrchy. Tak, aby byl fit pro velké turnaje Severní Ameriky. A že už by bylo na čase...
