Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvFinále mezi Lindou Noskovou a Karolínou Muchovou jste sledoval přímo ve Wimbledonu, dojalo vás?
Ano, byl to jeden z největších tenisových zážitků mého života. Musím říct, že i přesto, že jsem relativně tvrdý chlap, tak předávání trofejí a Lindino věnování mamince mě rozplakalo.
Linda se v pondělí vrací do Česka, co ji po příletu čeká? Bude to velká mediální bouře?
Myslím, že ano. Ale jsou to krásné povinnosti. Určitě se jí úplně změní život. Bude se s tím muset naučit pracovat, protože jí to bude trošku odebírat čas právě na tenis, ale na druhou stranu má tak zkušeného trenéra Tomáše Krupu, že se nebojím, že by to nezvládli.
Z nuly na sto. Tady jsem neměla být. Dojemná cesta Noskové mezi legendy |
Takže myslíte, že zůstane tou stejnou Lindou?
Jsem o tom absolutně přesvědčený. Jak říkal její tatínek, prošli si tak složitými obdobími, že se vůbec nebojím toho, že by se změnila. Znám ji už od jejích 14 nebo 15 let a má neuvěřitelný charakter. Teď, ve 21 letech, je nejen fenomenální sportovkyně, ale i skvělá holka.
Kolik grandslamových titulů podle vás může získat?
Tohle je krásná otázka, protože je taková symbolická. Když před pěti lety vyhrála juniorku Roland Garros, tak jsem říkal, že jednou bude v top 10. A po vítězství na turnaji v Berlíně, který se konal dva týdny před Wimbledonem, mi pípla zpráva od Tomáše Krupy: „Máš ji tam.“ A musím říct, že mě to strašně potěšilo i rozesmálo.
Troufnete si tedy na další předpověď?
No, těžko říct. Samozřejmě nikdo nepochybuje, že Linda může být první na světě. Ale asi bych to nechtěl rozvíjet dál, protože faktorů, které se jí musí sejít, je hrozně moc. Hlavně bude potřebovat zdraví, pak bude taky záležet, jak se jí podaří ustát právě ty nové povinnosti.
Hostem pořadu Rozstřel byl Jan Stočes, státní trenér Českého tenisového svazu.
Herně na to určitě má, což teď ukázala.
Stoprocentně. A je skvělá i mentálně, protože finále bylo do stavu 6:2 a 5:2 úplně jednostranné, ale pak nevyužila pět mečbolů a druhý set prohrála. Že zápas ještě dokázala vyhrát, ukazuje její extra mentální sílu.
Jak si ji pamatujete z jejích začátků?
Když jsem nastoupil na svaz jako sportovní ředitel, patřila do juniorské reprezentace, takže samozřejmě byla zařazená do center a směřovala na ni podpora. Pak se začalo jednat o tom, že Tomáš Krupa, který v tu dobu pracoval na Slovenském tenisovém svazu, by se chtěl vrátit a že by začal pracovat právě s Lindou. Tak jsme na to sháněli nějaké prostředky.
Ukázalo se to jako skvělé spojení, Krupa ji vede dodnes.
Přesně tak. A jakmile začala hrát úspěšně do 18 let a vyhrála juniorské Roland Garros 2021, tak podpora začala být intenzivnější. Dostávala volné karty na turnaje, přišla do resortního centra Olymp a tak dále.
Kouč Krupa o Noskové: Je brutální, jak je silná. Ale stoprocentní profík ještě není |
Když jste zmínil, že jste jí už dopředu předpovídal průnik do elitní desítky žebříčku, znamená to, že jste v ní spatřoval zářnou budoucnost?
Ano. Samozřejmě jsem nevěděl, že už ve 21 letech vyhraje Wimbledon, ale potenciál na top 10 měla v mých očích už od začátku kariéry. Je neuvěřitelné, jak se celému jejímu týmu podařilo za nějakých sedm osm let celou tuhle mozaiku složit.
Tomáš Krupa dovedl do finále Wimbledonu i Tomáše Berdycha, spolupracoval s Karolínou Plíškovou či Barborou Strýcovou, tak řekněte ještě pár slov o něm.
Myslím, že je nejúspěšnější český trenér, kvalitu potvrzuje s jakýmkoliv hráčem a já si ho obrovsky vážím. Jedná na rovinu, nic neobchází. V tom je jedinečný. Také je obrovský dříč a obrovská persona. Hrozně mu to přeju. Věřím, že to ještě pořádně oslavíme.
Když se dostaneme přímo k Wimbledonu, čím vás tam Linda nejvíc zaujala?
Obrovsky mě překvapilo, jak se na trávě výborně pohybovala a jak celý turnaj zvládla i fyzicky. Semifinále a finále v mých očích zvládla absolutně neuvěřitelně – neskutečný pohyb, neskutečný servis. Čekal bych, že někdy zaváhá a začne být nervózní, ale ne.
 |
Pomohlo jí, že ve třetím kole proti Soraně Cirsteaové odvrátila mečbol?
Určitě. Říká se, že na grandslamu se vám musí sejít strašně moc věcí. Většinou přijde minimálně jeden kritický moment, já tomu říkám přežití klinické smrti, a to se Lindě podařilo právě v tomhle zápase. Ale je na tom vidět i to, jak je úspěch relativní. Kdyby prohrála ve třetím kole, nikdo by o ní nemluvil.
Co říkáte na její životní příběh? Že v začátcích s rodinou sotva přežívali, navíc jí před dvěma lety zemřela maminka.
Podle mě je to hollywoodská story, skoro na natočení filmu. S maminkou jsem hodně komunikoval, byla skvělá a řekl bych, že na Lindu byla i hodně přísná. A dvakrát mi přivezla nejlepší slivovici na Moravě.
Co znamená přísná?
Působila na mě tak, že chtěla, aby opravdu každý trénink byl na sto deset procent. Aspoň tak jsem to vnímal, když jsem se s ní bavil. Na druhou stranu Lindu obrovsky podporovala.
Musíme zmínit také Karolínu Muchovou, která prohrála i druhý boj o grandslamový titul v kariéře. Jak myslíte, že zklamání prožívá?
Myslím si, že je to pro ni nesmírně těžké. Samozřejmě přemýšlí, kolik šancí ještě bude mít, jestli bude zdravá… Jak jsem úspěchy predikoval Lindě, tak u Káji se mi to zatím nedaří, ale pořád si stojím za tím, že grandslam jednou vyhraje.
Co jí chybělo teď ve Wimbledonu?
Myslím, že jí to uteklo tím semifinále s Coco Gauffovou, kde ze sebe vydala úplně všechno. Odvrátila mečbol a stálo ji to tolik sil, že se jí to pak ve finále těžko rozjíždělo. Ale kdyby v prvním gamu třetího setu sebrala Lindě podání, mohlo to být jinak. Na druhou stranu je potřeba zopakovat, že Linda hrála fenomenálně.
Stala se třetí českou šampionkou Wimbledonu za poslední čtyři roky. Jak je možné, že tuzemský tenis tak září?
Samozřejmě je to díky obrovské tradici. Také je výhoda, že pro holky je tenis u nás sportem číslo jedna, kdežto kluci chodí hlavně na fotbal a hokej. A právě sobotní finále Wimbledonu byla pro tenis nejlepší reklama a nejlepší náborová akce. Když to rodiče vidí, dává jim to sílu do toho jít. A pak je na to už navázaná svazová pyramida.
Hrdý táta Noskové o těžké cestě: Neměli jsme co jíst. Linda mě udržela při životě |
Jak přesně?
Máme skvělý systém turnajů pro děti, nejdřív do 10 let, pak mladší žáci, starší žáci, pak přichází napojení na mezinárodní struktury... A ty nejlepší děti se podle žebříčků dostávají do středisek, kde jsou ti nejlepší trenéři.
O českých tenistkách se říká, že hrají technicky správně, což je zásluha právě trenérů. Můžete nějak tuto českou školu charakterizovat?
Je známá právě tím, že jsme neuvěřitelně dobře technicky připravení. Určitě pomáhá i to, že do systému se vrací většina bývalých hráčů, kteří pak trénují a předávají své zkušenosti.
Jakou roli hrají rodiče?
Klíčovou. Patří jim obrovský dík, protože tomu obětují svůj čas i život, místo na chatu jezdí o víkendech na turnaje. A díky nim pak ti šampioni vznikají.
Petra Kvitová je z Fulneku, Markéta Vondroušová ze Sokolova, Linda Nosková z Valašska. Je inspirací i to, že na vrchol se dá dostat i z malých měst a klubů?
Určitě. Děti tam mají výborného trenéra, který s nimi dělá první krůčky, a když uhrají první výsledky, tak už si jich někdo všimne v rámci systému. Máme střediska od mladších žáků od deseti let, a když je někdo do 20. místa v republice, tak mu je nabídnuto, že do nich může jezdit, i když je třeba z malinkého klubu. Tři hlavní střediska jsou Sparta Praha, I. ČLTK a TK Prostějov. V nich je podpora úplně největší, to je výkladní skříň reprezentantů, řekněme, od 14 do 21 let.
Jak české úspěchy vnímají ostatní tenisové federace v Evropě či ve světě? Protože například Britky nebo Francouzky, ač mají obrovské příjmy z domácích grandslamů, strádají.
Myslím si, že nám trošku závidí. Asi deset dní před Wimbledonem jsem byl na komisi Tennis Europe ve středisku britské asociace LTA v Roehamptonu. A když jsem viděl, že mají 290 zaměstnanců a sekci asi 28 lidí, která řídí jen Billie Jean King Cup a Davis Cup, tak jsem se tomu trošku smál. Říkal jsem jim: No, my to děláme asi ve dvou ve třech lidech.
Nosková jako Nadal či Kvitová. Nechápu, jak to Linda dokázala, žasne Koukalová |
Jak to, že se Češkám daří zrovna ve Wimbledonu, když tu nejsou v podstatě žádné travnaté kurty?
Myslím, že je to právě tou českou technikou. Naši hráči mají fantastické bekhendy, které jsou rovné a míček z nich sjíždí dolů. Když vezmeme Báru Krejčíkovou a Markétu Vondroušovou, tak jejich trenéři s nimi v mladším věku hodně hráli šikovné věci typu čopů, sliců a kraťasů. Linda Nosková se svým obouručným bekhendem zahraje neuvěřitelný stopbal. V tom jsme taky jedineční.
Budou české úspěchy na grandslamech pokračovat dál?
Já bych si jich hlavně vážil, protože to, co se v posledních letech děje, opravdu není samozřejmost. Je to něco neuvěřitelného a tenisový svět se tomu opravdu diví. Já doufám a věřím, že to pokračovat bude. Nevím v jakém stylu, protože vyhrát Wimbledon není standardní a všichni po tom touží, ale mladých hráček teď máme opravdu plno. Příslib máme obrovský.
