"Na turnajích moc nezáleží na tom, zda hrajete s krajenem nebo cizincem, hlavní cíl je stejně postup. Je sice pravda, že se my Češi mezi sebou moc často neutkáváme, ale třeba na posledním grandslamovém turnaji jsem hrál s Jirkou Novákem, takže to opravdu nic neobvyklého není," míní Radek Štěpánek, který se na postup přes třicetiletého Američana Spadeu pořádně nadřel.
"První set jsem zahrál fantasticky, přesně tak, jak jsem se na to před utkáním připravoval. I ve druhé sadě jsme měl mírně navrch a měl dokonce setbol, ale nevyužil jsem jej, následná ztráta sady se na mě podepsala a vzápětí jsem prohrál i třetí set. Postup jsem pak začal zachraňovat za minutu dvanáct, ale právě o tom grandslamové turnaje jsou - hraje se na tři vítězné sety, je proto potřeba bojovat o každý míč a věřit ve zvrat, což se mi dnes nakonec povedlo."
V rozhodujícím pátém setu rozjetého Štěpánka nezastavila ani zdravotní přestávka. "Za stavu 4:1 jsem si vyžádal ošetření, potřeboval jsem trochu rozmasírovat nohy. Obdobně se zachoval i Spadea, takže se celkem dlouho nehrálo, ale z rytmu mě to nevyvedlo. Musím poděkovat i početným českým fanouškům, kteří mě více než tři hodiny neúnavně povzbuzovali. Je příjemné mít takovou podporu a už kvůli nim se pak člověk ještě více vyhecuje." poděkoval na dálku český hráč, který se tak po semifinálové účasti na předchozím turnaji v Sydney dočkal dalšího letošního australského úspěchu.
Naopak mohutnou "domácí" podporu měl při svém zápase se Španělem Mantillou pětadvacetiletý Jan Hernych, který ještě na tiskové konferenci přijímal první gratulaci. "Je to moje první grandslamové vítězství a úvodním gratulantem byla přítelkyně, která zápas sledovala v noci živě - ani nevím, zda na satelitu nebo na internetu. Při svém prvním grandslamovém zápase jsem loni ve Wimbledonu nad kvalifikanten Braccialim vedl už 2:0 na sety, přesto jsem prohrál v pěti setech. Napodruhé to už ale dnes konečně vyšlo, cítím se super!" neskrýval radost pražský rodák, který od roku 2002 spolupracuje s koučem Jiřím Hřebcem a loni se poprvé v kariéře probojoval do první stovky, když poskočil téměř o 150 míst.
"S trenérem Hřebcem jsme zapracovali především na zrychlení hry, hraju sice pořád stejným stylem, ale mnohem rychleji a hlavně si už více věřím, že můžu porážet i hráče z předních míst žebříčku. A začátek letošního roku se mi navíc vydařil skvěle. Před týdnem jsem hrál v Aucklandu své první velké semifinále v kariéře, teď mám v kapse i první grandslamovou výhru, takže jsem si ani nemohl přát lepší start do sezóny."
Španěla Mantillu také Jan Hernych v závěru udolal i díky lepší fyzické kondici. "První dva sety trvaly skoro dvě hodiny, mohl jsem je ale klidně vyhrát oba. Ve druhé sadě jsem si to prohrál sám, promarnil jsem spoustu brejkbolů a nevyužil ani vedení 5:2 v tie-breaku. Pak ale Mantilla odešel fyzicky, poslední dva sety trvaly jen čtyřicet minut a už ve třetím setu vypouštel některé jasné míče. Proti Štěpánkovi už můžu jen získat, mým základním cílem byla první grandslamová výhra."
