Což hráčce klubu TK Sparta Praha zas tolik nevadí. Důležité pro ni je, že se jí daří. Díky triumfu v New Yorku se jí povedlo to, co ještě žádné tenistce v historii, dosáhla na kariérní Grand Slam po boku dvou různých spoluhráček. Před Townsendovou ho zkompletovala ještě s krajankou Barborou Krejčíkovou.
„Myslím, že jsem trochu chameleon, dokážu se přizpůsobit spoluhráčkám, dokážu jim vypomoct, když to jde,“ líčila Siniaková v pondělí na pražské Štvanici. „Dokážu zahrát, co je potřeba. Doufám, že ve mně cítí podporu, že tam jsme dvě. Mám pocit, že se dokážu přizpůsobit, ať je vedle mě kdokoliv.“
Královna Kateřina! Je monstrum, říká o Siniakové parťačka, která má být hasičkou |
Přijde vám, že se od vás deblové tituly už očekávají?
Mám pocit, že to tak všichni vnímají, ale tlak kvůli tomu rozhodně necítím. Turnaj je od začátku do konce dřina, protože potvrzovat tu pozici je náročné, soupeřky proti nám nemají co ztratit a kolikrát hrají lépe než v ostatních zápasech. Nejdůležitější je pro mě cesta, jak se snažím trénovat, být lepší člověk. Jsem moc vděčná za to, jak jsme se s Taylor sblížily. Tlak tam nevidím, už nemám co dokazovat. Hraju pro sebe a každý další titul je obrovský bonus.
Jak vnímáte ten z US Open?
Bylo to super. Tím, že ve finále byly tři Američanky, byla pro mě atmosféra trochu jiná. Bylo cítit, že jich je tam moc, že diváci přejí jim a já jsem šla trochu stranou. Ale nějak špatně jsem to nebrala. Taylor je nadšená, bylo super, že jsem mohla letět až další den a fakt jsme si to užily. Měla jsem pocit, že US Open je pro mě trochu zakleté, tak jsem ráda, že teď to vyšlo.
Kolem vaší parťačky Townsendové byl v New Yorku velký humbuk.
Určitě. Bylo znát, že je Američanka a že vyhrála doma. Taylor si to užívala, má ráda show, je extravagantní, vychutnala si to se vším všudy.
Hlavně pro ni to bylo dojemné, že?
Když se na to koukám zpětně, tak bych to hodně propojila s naším prvním společným titulem ve Wimbledonu (v roce 2024). Taylor ho obrečela a završit to na domácí půdě je moc krásné. Odmalička si to přála, jsem moc ráda, že jsem jí to dopřála. Můj osud je i pomáhat ostatním. Jsem vděčná, že jsem jí mohla splnit její sen, stejně tak to byl i můj sen.
Co bude ten další?
Motivace je jednoduchá – pocit vítězství na turnaji, že se vám něco povedlo. Je to odměna za to, že každý den makáte. Čeká mě ještě Billie Jean King Cup, pak Asie. A s Taylor nám chybí ještě vyhrát Turnaj mistryň, takže to určitě bude velká motivace.
Také je velká pravděpodobnost, že sezonu zakončíte pošesté na pozici deblové jedničky, čímž překonáte Martinu Navrátilovou.
Už jsem se zmínila, že zakončit rok jako jednička je velká motivace. Ještě není konec, ale doufám, že to letos klapne, budu se o to ještě na těch pár turnajích snažit. Člověk chce vždycky víc.
Podřídíte tomu svůj program?
Ani ne. Hodně mi pomohlo, že jsme vyhrály US Open, ale ani tak bych asi nic neměnila. Poslední dva měsíce sezony jsou víceméně jasné, spíš budu vybírat podle toho, kam se dostanu v singlu. Na velkých turnajích mám v plánu čtyřhru hrát. Ale ne s Taylor, protože Turnaj mistryň máme jistý a ona si chce pojistit hlavní soutěž Australian Open ve dvouhře, takže pojede na menší turnaje.
Siniaková slaví 200. týden v čele žebříčku deblistek, Rybakinová první v singlu |
Můžete prozradit, s kým spojíte síly?
Spoluhráčku už mám domluvenou, ale nebudu zatím říkat, o koho jde.
Při svém comebacku vás letos oslovila i Serena Williamsová, je možnost, že byste si někdy zahrála s ní?
Nevím, jestli je to reálné. Kdyby přišla nabídka, byla bych moc ráda, pořád je to legenda. Nikdy by mě nenapadlo, že bych s ní mohla hrát debla.
V pondělí jste dosáhla milníku 200 týdnů v pozici světové jedničky, před vámi už je jen Martina Navrátilová s 237 týdny.
Vypadá to kousek, ale je to ještě daleko. Týdny skáčou pomalu, není to úplná rychlovka. Jdu postupně, když je člověk na turnaji, má za cíl ho vyhrát. A pozice je za odměnu. Budu doufat, že budu zdravá a že budu hrát dobrý tenis. Když se mi bude dařit a překonám to, bude to jen bonus. Martina je legenda a jestli se jí trochu přiblížím, bude to úspěch.
Cítíte se být ambasadorkou deblu?
Určitě. Doufám, že to tak ostatní deblisté vnímají. Můj rozpis se dělá podle singlových turnajů, ale cítím zodpovědnost za debl. Snažím se říct svůj názor, určitě jsem na straně deblistek.
Na US Open jste si zahrála i mix, ve kterém jste společně s Henrym Pattenem porazili Arynu Sabalenkovou a Novaka Djokoviče.
Z toho jsme samozřejmě měli obrovskou radost, bylo to moc fajn. Užila jsem si to, bylo super ukázat, že debl je pořád jiná disciplína. Dát eso Djokovičovi si zapamatuju na doživotí.
A vydrží stejně dlouho i přátelství s Townsendovou?
Nikdy neříkej nikdy, ale doufám, že ano. Často jsem ji zvala do Prahy, říkala, že musí někdy přijet. Ale asi to bude až po kariéře. V Česku ještě nikdy nebyla, tak jí připravím seznam, co musí vidět a ochutnat.
Už jste se někdy pohádaly?
Ne, není příležitost. Když hrajeme singl, jsme každá víc se svým týmem. A během zápasů se všechno točí kolem tenisu. Změnilo se, že si dokážeme říct cokoliv. Je hrozná pomoc, když můžete říct svůj názor a co potřebujete. Ale o dalším roce jsme se zatím nebavily.
Teď vás čeká finálový turnaj Billie Jean King Cupu, těšíte se na něj?
Moc. Delší dobu jsem nereprezentovala a týmové akce mám moc ráda. Je to změna, reprezentovat Česko je čest. Jsem ráda, že se taková sestava sešla (v týmu jsou kromě Siniakové Nosková, Muchová, Bouzková a Bejlek), věřím, že jsme ve formě. Tak doufám, že to tam klapne a že to bude mít krásnou tečku.
A co si přejete na následující roky?
Být zdravá, pak je všechno jednodušší. Líp se trénuje a cíle se mohou splnit. Poté úspěch na grandslamech a malý cíl v pozadí je ještě jednou se kvalifikovat na olympiádu.
