K Česku má 35letý rodák z Kyjeva speciální vztah.
Do tuzemska zavítal poprvé v roce 1998, kdy vyrazil na tříměsíční zkušební stáž do Frýdlantu nad Ostravicí. „Klub mi tam vytvořil takové podmínky, které jsem na Ukrajině nemohl mít. Takže jsem žil půl roku ve Frýdlantě a půl roku v Kyjevě,“ ohlížel se Stachovskij na Prague Open za počátky svého českého angažmá.
Stachovskijna Prague Open Momentálně 213. tenista světa na Štvanici postoupil z kvalifikace do druhého kola dvouhry, kde nestačil na Inda Nagala. Ve čtyřhře jej v sobotu čeká finále. |
Díky němu se odrazil do světa velkého tenisu: v září 2010 se propracoval na 31. místo žebříčku, ovládl čtyři turnaje ATP ve dvouhře, a především ve druhém kole Wimbledonu 2013 zaskočil Rogera Federera, tehdy sedminásobného šampiona travnatého grandslamu.
„Neporazil bych ho, nebýt dvorců pod Lysou horou,“ vzpomíná Stachovskij s úsměvem na zářný moment kariéry.
Do tenisového dění nepromlouvá jen s raketou přímo na kurtech, osm let bojoval za dobro svého sportu také jako člen Hráčské rady ATP.
„Na schůzkách hráčů jsem se vždycky ptal na nejradikálnější otázky, proto mi ostatní řekli, že jestli mám zájem, tak můžu jít do kanceláře a tam dál klást podobné otázky, protože oni na těch velkých shromážděních nebyli zvědaví na moje výstupy,“ líčí Ukrajinec své dispozice pro roli funkcionáře.
„Měl jsem na výběr, že buď to přijmu, nebo budu na shromážděních zticha a nebudu vykládat svoje příběhy a pointy.“
Vybral si první možnost, v roce 2012 jej kolegové zvolili. A Stachovskij ve funkci vydržel osm let. „Myslím, že jsme udělali dost, třeba finanční odměny na grandslamech se enormně zvýšily,“ podotýká.
Kamarád Bubka i služba v armádě
I jeho mimosportovní život se rozpíná do mnoha zemí a příběhů. Stachovskij momentálně žije s rodinou v Budapešti, vedle ukrajinštiny ovládá slovenštinu, ruštinu, angličtinu a francouzštinu.
A samozřejmě také češtinu, kterou plynně hovořil na challengeru v Praze.
ZPRAVODAJSTVÍVrbenský je po roce na štvanické antuce opět v semifinále |
Od deseti let kamarádí se synem tyčkařské legendy Sergeje Bubky, Sergejem mladším, který je kmotrem jeho dcery. Inspiraci pro sportovní rozvoj tak čerpal i od slavného atleta, rodáka z východní Ukrajiny.
„Byl velkým vzorem. Když vidíte, jak někdo, kdo pochází ze stejného prostředí, dokázal něco takového, je to inspirace,“ uznává Stachovskij.
K vlasti se i přes četná pouta v zahraničí hrdě hlásí, třeba na Štvanici se v přestávkách mezi gamy halil do teplé bundy s logem ukrajinské armády. Sám v ní sloužil při konfliktu s Ruskem, dodnes jí pomáhá.
„Každý dělá to, co může. Když válka vypukla, zrovna jsem hrál někde ve světě, ale vrátil jsem se, protože doma umírali osmnáctiletí kluci. A moje rodina v Kyjevě díky nim byla v bezpečí.“
V době další krize, tentokráte zdravotnické, zkoušel vyprosit pomoc u amerického miliardáře Elona Muska, který loni v březnu na Twitteru nabízel dopravu plicních ventilátorů do potřebných regionů. A Ukrajina byla jedním z nich, jak Stachovskij připomněl.
Svými činy zkrátka potvrzuje dávné postřehy svých kolegů, že vyhledává palčivá témata. A neostýchá se přispět k jejich řešení.
