„Celý turnaj jsem se cítila tak dobře. A najednou tolik chyb, tak jednoduchých, zbytečných,“ líčila zlomeným hlasem. „Čím to bylo? Nevím. Končíme,“ rozplakala se a odešla z tiskové konference.
Královna je na odchodu, tento trend je nezvratný. V semifinále Australian Open ji zase jednou přestřílela Naomi Ósakaová. Od návratu po mateřské pauze tak výkonnostní křivka Williamsové klesá. Na prvních sedm pokusů zvládla čtyři finále - všechna neúspěšná.
Teď skončila o kolo dřív, a když ji fanoušci v Laverově aréně vyprovázeli potleskem vestoje, zamávala jim a položila druhou ruku na srdce. Vypadalo to jako sbohem. „Nevím. Pokud se rozhodnu skončit, nikomu to neřeknu,“ usmála se přes slzy.
Serena Williamsová prožívá vyřazení z Australian Open:
Pro tenis je ikonou, pro tenistky vzorem, pro Ameriku hrdinkou. Někdy až s přílišnou dávkou patosu, jako když tenisový reportér NY Times o jejím odchodu z kurtu tweetoval: „Největší moment turnaje.“
Jejích 23 grandslamových titulů je výkonem z jiné sportovní galaxie. Tím spíš bolí, že 24 trofejí Margaret Courtové nesrovnala ani na jedenáctý pokus. Příliš hořkých pádů, příliš promarněných šancí, příliš chyb jako teď s Ósakaovou.
„Pořád je to surreálné, když se obejmeme po utkání u sítě,“ přiznala vítězka. A o možném konci Sereny pronesla: „Je vlastně smutné takovou myšlenku vůbec slyšet, já bych si přála, aby hrála navždycky. To ve mně promlouvá dítě. Ale...“
Ósakaová větu schválně nedokončila. Snad z respektu, snad ze slušnosti, mohla pokračovat třeba takto: „Ale má to pro ni ještě smysl?“
Williamsovou těžko povznese na duchu triumf na jiném turnaji než na grandslamu. Ale na těch nedokáže obnovit někdejší dominanci. Finále prohrála s rozdílnými soupeřkami: s Ósakaovou, Kerberovou, Halepovou, Andreescuovou. Také tento seznam napovídá, že spíš než o protivnice jde o ni.
Do toho přičtěte čím dál složitější pandemické podmínky: karantény, omezený doprovod, regulace volného pohybu na turnajích. Štve ji to? „O tomhle moc nepřemýšlím. Byl to zajímavý rok. A nabrala jsem zase nějaké zkušenosti.“
 |
Nejen pro Ósakaovou duely s ní nadále představují svátek. Obdivovatelek má dost. „Jaká je šance, že bych ještě mohla hrát jako ona ve 39 letech? Čistá nula,“ rozesmála se novopečená finalistka Jennifer Bradyová. „Je úctyhodné, že ona i Venus ještě hrají. To je samo osobě ohromný počin. Je to těžké k uvěření stejně jako to, že se vrátila po porodu - jakmile budu mít děti, nemyslím si, že bych si uchovala současný zápal a zarputilost.“
Pro prakticky všechny zástupkyně WTA by pravidelné finálové a semifinálové účasti znamenaly potvrzení správné cesty, vší bolesti z porážek navzdory. Pro Její Veličenstvo Serenu I. to však je málo. Dilema, zda prchavý titul 24 zkoušet dál nahánět, se pro výjimečnou tenistku čím dál víc zintenzivňuje.
