Pětatřicetiletý Švýcar mluvil o šestiměsíčních prázdninách, Murrayho nástupu na trůn i vazbách na Česko, kam v září 2017 přiletí na první ročník Laver Cupu, v němž se střetnou týmy Evropy a zbytku světa. Právě Federer stál u zrodu klání inspirovaného golfovým Ryder Cupem a náleží mezi jeho patrony.
Čekal jste po přerušení kariéry, že pauza potrvá tak dlouho?
Ano, po Wimbledonu jsem si naplánoval, že budu fit začátkem prosince. Věděl jsem, že bolavému kolenu musím poskytnout potřebný klid. Zpočátku jsem nikam nespěchal, až později bylo třeba přitlačit, makat víc hodin denně, víc dnů za sebou. Testoval jsem, kolik námahy koleno vydrží. Nakonec vše klaplo tak, jak jsem si nalajnoval. Můžu vyrazit do Perthu na Hopman Cup, což je paráda.
„Největším soupeřem z Česka je Berdych. Porazil mě na US Open, ve Wimbledonu i na olympiádě v Aténách.“ Roger Federer |
Co vás při „dovolené“ napadalo?
Hlavní bylo, že jsem po Wimbledonu nemusel na druhou operaci v jednom roce. Kdybych chtěl, mohl jsem hrát tenis. Mohl jsem hrát vestoje, za chůze. Ale proč bych to dělal? Odpočíval jsem a nohu zkusmo zatížil před US Open, ale koleno se ozvalo. Povídám si: „O. K., byla to jen zkouška, ještě je brzy, jenom jsem si zkusil údery.“ Každý návrat na kurt byl příjemný, párkrát jsem si zaservíroval. Nicméně většinu času jsem trávil v posilovně a na stole u fyzioterapeuta.
Vkradla se vám do hlavy myšlenka, že byste se už nemusel vrátit na ATP Tour? Že byste nemohl skončit podle svých představ?
Musíme si počkat, co ukážou první turnaje roku 2017. Moje tělo i mysl asi potřebovaly osvěžit víc, než jsem si myslel. Co se týče odchodu do penze, strach jsem neměl. Nebyl jsem po úrazu, nemusel jsem na operační sál, nepotřeboval jsem berle. Jen jsem se o sebe musel postarat, dopřát si trochu volného času. Šest měsíců ve dvanáctiměsíční sezoně vypadá hrozně. Ale já se snažil vidět věci v souvislostech.
Prodlouží vám pauza kariéru?
Doufám, že se mi tenhle tah vyplatí. Nemám výčitky, udělal jsem pro své tělo vše potřebné. Co bude dál, ukáže čas. Nebyla to zas taková otrava, některé části procesu jsem si užíval. Ale samozřejmě jsem rád, že se zase vracím na kurty.
Jak se těšíte na Hopman Cup (turnaj smíšených dvojic), kde máte zaručené čtyři testovací zápasy?
Vzhledem k mým zkušenostem a myšlenkovému nastavení jsem se nikdy moc netrápil tím, jestli před grandslamem odehraju jeden mač, nebo čtyři. Jenže teď jsem v jedinečné situaci. Potřebuju zápasy. Potřebuju zjistit, jak moje tělo zareaguje na zátěž. Pamatuju si, že jsem Hopman Cup hrál asi před patnácti lety a začal jsem proti Lleytonovi Hewittovi. Vybavuju si bolest ve svalech, které jsem se nemohl zbavit asi týden. V přípravě jsem dřel, ale dvouapůlhodinový zápas s Lleytonem byl něco úplně jiného. Hraju tréninkové sety. Ale intenzita zápasů je daleko vyšší. Proto je pro mě Hopman Cup ideální přípravou.
S kým jste na soustředění v Dubaji nejčastěji trénoval?
S Čoričem i Džumhurem, ale nejvíc s Pouillem. Nejdřív jsem se trochu trápil se servisem, ale i ten už se spravil, takže mám ze sebe dobrý pocit. Všechno jde podle plánu.
V uplynulých měsících jste se nemusel trmácet po turnajích. Mohl jste se věnovat manželce a čtyřem dětem. Bavilo vás to?
Rodiny si užívám, i když normálně cestuju. Nemám pocit, že bych o něco přicházel. Je ale pravda, že tohle bylo něco jiného. Mohl jsem s dětmi strávit skutečně kvalitní čas, kdy jsem byl plný energie a nemusel myslet na to, že mám příští den těžký trénink a potřebuju se vyspat. V tomhle byla pauza nádherná. Běžně nejsme dlouhou dobu na jednom místě, jak tomu bylo nyní, když jsme většinu času trávili ve Švýcarsku a poslední měsíc a půl v Dubaji. Tam už jsem znovu začal být hodně zaměstnaný.
Během vaší nepřítomnosti se světovou jedničkou stal Andy Murray. Co na to říkáte?
Andyho vzestup mě nepřekvapil. Posbíral hodně titulů, vyhrál několik grandslamů. Věděl jsem, že jednou bude první na žebříčku. Ke cti mu slouží, jak skvěle finišoval a že rok ukončil jako jednička, což znamená o hodně víc, než být první jenom pár týdnů.
Laver Cup v PrazeVelká premiéra ve městě na Vltavě! Od 22. do 24. září se v Praze poprvé utkají dvě šestičlenná tenisová mužstva, která budou reprezentovat Evropu a zbytek světa. Kapitány týmů budou Björn Borg a John McEnroe. Mezi zakladatele podniku, který se má konat každoročně (kromě olympijských sezon), patří Roger Federer. |
Předstihl Novaka Djokoviče. Vrátí se Srb ještě na úplnou špičku?
Myslím si, že ano. V příštích několika měsících to bude mít těžké, protože bude obhajovat spoustu bodů z letošní sezony. Podle mě Andy nahoře nějakou chvíli vydrží. Záleží na jejich zdraví. V příštích šesti až dvanácti měsících se asi budou přetlačovat oni. Pokud by se jim do souboje někdo chtěl připlést, musel by vyhrát dva grandslamy.
Vy jste poslední velký titul dobyl v roce 2012 ve Wimbledonu. Vábí vás vidina dalšího triumfu?
Stále věřím, že na mě ještě aspoň jeden čeká. Dělám pro jeho zisk všechno. Ale pokud se tak nestane, nezblázním se. Snažím se být vždy pozitivně naladěný. Dávám si záležet hlavně na kondici, abych byl co nejlépe připravený na velké zápasy, na nichž skutečně záleží. Na semifinále či finále grandslamů. Do nich jsem se dokázal dostávat, jenže Novak hrál prostě na takové úrovni, že mě dál nepustil. A nejen mě, ale i další. Teď je na nás, abychom přišli s plánem, jak ho porazit. Andy nám trochu ukázal cestu a dal všem ostatním hráčům naději. Pořád věřím. Uvidíme.
Četl jste o přepadení Petry Kvitové?
Samozřejmě je to strašně smutná věc. Neuvěřitelný příběh. Vzhledem ke vzdálenosti, která nás dělí, nevím přesně, jak se jí vede. Mám jen částečné informace přes média. Přeju jí jen to nejlepší.
Podobně jako vy prahne po comebacku na kurty. Co bude potřebovat, aby to dokázala?
Neskutečnou sílu. Psychickou i fyzickou. Čeká ji dlouhý proces, tuze náročný. Patrně cítí lásku od celé tenisové rodiny. Snad jí pomůže. Všichni jsou s ní. Přeju jí, aby se ze všeho zotavila. Opravdu mě mrzí, že se něco takového přihodilo.
Jste jednou z hlavních tváří Laver Cupu, podílíte se na jeho pořádání?
Arénu i město znám, ale třeba se u vás objevím, abych téhle akci udělal reklamu. Brzy se začnou prodávat vstupenky. Snažím se pomáhat s přípravami, ačkoliv máme výborný organizační tým. Jsem si jistý, že to bude velká věc.
Považujete Česko za tenisovou velmoc?
Jistě, jen se ohlédněte. Lendl, Navrátilová, Tomáš Šmíd a spousta dalších skvělých hráčů pochází z Československa. I proto si myslím, že Praha je výborným místem pro událost, jakou je Laver Cup. Jsem nadšený, že fanoušci v Praze uvidí nejlepší světové hráče. Já osobně se nemůžu dočkat. Třeba si zahrajeme čtyřhru s Rafou Nadalem, na lavičce bude Björn Borg, jeden z mých velkých hrdinů.
Byl to váš vzor?
Možná jsem o něm během své kariéry tolik nemluvil. Ale to bylo proto, že se kolem tenisu už příliš nepohyboval. V žebříčku mých idolů je Björn hodně vysoko. Skvělý člověk. Pro tenis toho udělal hrozně moc a mít ho za kapitána týmu Evropy bude úžasné. Stejně jako přítomnost Johna McEnroea, jednoho z nejlepších komentátorů na světě, se kterým se dál potkáváme. Mezi ním a Ivanem Lendlem plála velká rivalita, takže si myslím, že i Johna lidé u vás rádi uvidí. A všechno tohle se děje ve jménu velikána Roda Lavera. Pro mě je důležité ukázat, jak respektujeme tenisové dějiny. Myslím, že pro hráče i diváky budou tři dny v Praze výjimečné.
Jak vzpomínáte na daviscupové utkání v Praze v září 2007?
Byla to bitva. Bohužel jsme prohráli. Vybavuju si, že jsme měli mečbol ve čtyřhře. Kdybychom ho proměnili, všechno mohlo vypadat jinak. Pamatuju si, že jsem hrál dobře, Tomáš Berdych taky. Závěrečný zápas mezi Radkem Štěpánkem a Stanem Wawrinkou byl napínavý. Byla to fajn zkušenost, líbil se mi kurt, vládla skvělá atmosféra. Praha je samozřejmě nádherná. Krásné vzpomínky! Až na tu porážku...
Jak vnímáte československou stopu ve švýcarském tenise?
Spousta hráčů k nám přišla z vaší země, když byla v těžkých časech. Tihle lidé měli výrazný vliv na náš sport. Martina Hingisová, moje paní Mirka, Jacob Hlasek a řada dalších. Benčičová má slovenské předky. Všichni to jsou dříči, museli opustit svou vlast, využili příležitosti, když museli volit: „Teď, anebo nikdy!“ Byli úspěšní především díky své píli.
Jedním z vašich prvních trenérů byl Čech Adolf Kacovský přezdívaný Seppli. Vzpomínáte na něj?
Samozřejmě. Svoje první soukromé hodiny tenisu jsem bral u Seppliho. Strávil jsem s ním na kurtu mnoho času, ať už to bylo na antuce v nafukovací hale, nebo venku v klubu. Nebylo to s ním vždy jednoduché, byl velmi náročný, ale jeho přístup byl vynikající. Šel do všeho s obrovskou energií. Přestože na mě byl někdy fakt přísný, nikdy mi tenis neznechutil. Vždycky říkám, že jsem měl štěstí na výborné trenéry a Seppli byl jedním z nich.
Koho považujete za nejtěžšího českého soka? Například s Jiřím Novákem máte bilanci takřka vyrovnanou: 5:4.
Á, Jiří! Potkávali jsme se hlavně v mých začátcích, byl to skvělý hráč. Vytáhlý borec, ale hrál především od základní čáry. Tehdy když jste byli vysocí, obvykle jste se sápali na síť, jenže on zůstával vzadu. Měl skvělý return, vyrovnané údery z obou stran a byl to dříč. Pamatuju si na spoustu našich zápasů. Zrovna před pár dny jsem si pouštěl sestřih našeho střetnutí z Vídně. V roce 1999 mě porazil v pěti setech ve Wimbledonu, kam jsem tehdy dostal divokou kartu. Nachytal mě taky ve finále v Gstaadu, kde jsme se také rvali v pěti setech. Ale pokud mám říct svého největšího soupeře z Česka, musím zmínit Berdycha. Hráli jsme proti sobě nejvíc mačů, porazil mě na US Open, ve Wimbledonu i na olympiádě v Aténách, tedy na těch opravdu největších akcích. Proto tedy volím Tomáše.
