Neúspěšnou šňůru jste nezastavil. Jste už po tolika prohrách psychicky hodně zničený?
Já na nějakou šňůru nehraju... Je to deprimující, ale trénuju, makám, dělám, jedu pořád to svoje, co bylo ověřený. Vím, že se to jednou protrhne a bude zase dobře. Teď si prostě nevěřím, ale dělám vše, aby se všechno vrátilo do správných kolejí. Pomohlo by mi třeba, kdybych odehrál zápas v Davisově poháru. Nastartovalo by mě to zpátky.
Ve Wimbledonu jste zmínil problémy s kyčlí. Má zdraví vliv na vaše výkony?
Žádné zranění mě nelimituje. Můžu hrát normálně, na sto procent, bez bolesti.
Jak moc se na vás projevuje ztráta sebevědomí?
Nejsem úplně ve své kůži, ale vím, že pro to dělám všechno. Trénuju na sto procent, denně dvoufázově, protahování, kondice. Věřím, že to přijde. Jdu tomu naproti, ale zatím to nejde.
Nabralo to špatný směr na trávě, kde jste se necítil ideálně a bolela vás kyčel?
Ta sezona je pro tělo sportovce nejtěžší, tam mě tělo trochu zklamalo a těžko se mi dostávalo zpátky. Kdo ví, kde je chyba.
Zpětně si říkáte, že jste mohl nějaký turnaj vynechat?
Nemyslím si. Udělal jsem to dobře, vynechal jsem Eastbourne, připravoval se na trávě. Akorát mě poznamenala tak, že to kyčel odnesla co nejvíc. Pak se to sice trochu spravilo, ale...
V první části roku jste na žebříčku vystoupal vysoko, hrajete na lepších turnajích, s lepšími soupeři. Je to taky znát?
Neutíkám z boje, nebudu hrát challengery. Budu hrát tyhle turnaje a věřím, že se to zlomí. Ale je to otázka času. Jestli to bude trvat dalších pět týdnů, nebo další rok.
Neberou vám prohry chuť do tréninku?
Mě to motivuje! I když někdy je to deprimující a už se cítím špatně. Věřil jsem, že to prolomím. Ale budu zase trénovat. Nic jiného mi nezbývá, tím, že budu odpočívat, se nezlepším.
Upínáte se hodně k týdnu s daviscupovým týmem v Praze?
Musím využít na sto procent tým, co je kolem a dostat se do pohody. A zkusit vyhrát nějaký zápas.
