V roce 1981 se ve švýcarské Basileji narodil zdánlivě obyčejný kluk, ale už od malička se ve skromném chlapci ukrývaly velké sny.
„Pamatuji si, jak jsme na zahradě u mého kamaráda hráli tenis a křičeli jsme: A vítězem Wimbledonu se stává Roger Federer! Vždy jsem si kleknul a předstíral, že držím trofej. Myslím, že jsem snil o tom, že vyhraju Wimbledon,“ vzpomíná Federer ve vyprávění pro projekt BecomingX.
„Když jsem si pinkal o stůl, hrál s mými rodiči nebo přáteli, vždy jsem si uvědomoval, že tenis je něco více než jen trefování míčku raketou.“
Ale jen talent malému Rogerovi nestačil.
Federer se na Laver Cupu vítězné tečky za hvězdnou kariérou nedočkal |
„Svůj první zápas jsem prohrál 0:6, 0:6. Slyšel jsem nějaké fámy, že místní federace říkala: No možná není tak dobrý, jak jsme si mysleli.“ Dál musel tvrdě trénovat, hrál stále více turnajů a stával se úspěšným. „Jedna věc, ve kterou věřím, je nepromarnit svůj talent.“
Švýcarským juniorským šampionem se stal ve dvanácti letech. „Na dveře jsem si připevnil ceduli ,Zde žije juniorský šampion.’ Všichni z mého týmu se smáli, bylo to vtipné.“
Nešlo si nevšimnout velkého potenciálu, který se v nadějném tenistovi skrýval, a tak zanedlouho přišla nabídka na stěhování do Národního tenisového centra (NTC) v Bielu, dnes už na Roger Federer Allee.
„Pomyslel jsem si, že by to pro mě mohlo být dobré, být součástí nejlepší skupiny juniorů. Jestli se chci stát profesionálním tenistou, možná je to cesta, kterou bych se měl vydat,“ řekl si tehdy Federer.
Emotivní rozlučka. Federer naposledy vázal tkaničky a rozplakal i Nadala |
A tak se ve čtrnácti přestěhoval. Od pondělí do pátku žil u tamní rodiny, na víkendy se vracel domů. Prvních devět měsíců bylo náročných, zhoršovaly se výsledky, chybělo mu sebevědomí.
Pro mladého tenistu to byla drsná cesta: „Myslím, že od 14 do 16 let to byly dva roky, které nejvíce ovlivnily můj život. Být mimo domov, vytrvat a mít sám za sebe zodpovědnost.“
Když bylo Federerovi 16 let, do NTC přišel Peter Carter a stal se jeho mentorem. „Pokud hraji tak, jak hraji dnes, je to pravděpodobně díky němu,“ přiznal Federer.
Jejich spolupráci po pěti letech ukončila tragická autonehoda, při které Carter zahynul.
„Stalo se to na svatební cestě v Jihoafrické republice, kterou jsem mu jako destinaci doporučil já. Zpráva o jeho úmrtí mě šokovala a otřásla mým světem, v určitém ohledu se stala takovým mým probuzením. Byla to chvíle, kdy jsem si řekl: Dobrá, dám do tenisu úplně všechno. Nikdy nezapomenu, co se stalo a navždy mi bude chybět,“ vyprávěl Federer.
Životní láska místo olympijské medaile
V devatenácti se poprvé představil pod olympijskými kruhy. V australském Sydney sice na medaili nedosáhl, když nejdříve prohrál v semifinále s Němcem Tommym Hassem a v souboji o bronz z Francouzem Arnaudem Di Pasqualem, přesto měly první letní hry nového tisíciletí zcela zásadní význam pro další vývoj jeho kariéry, a také osobnosti.
Potkal totiž Miroslavu Vavrincovou, svoji osudovou lásku. Další členové švýcarského týmu dokonce museli plachého Federera přemlouvat, aby o tři roky starší tenisovou kolegyni oslovil.
„Wrestleři mi říkali, abych ji políbil. Nebyl jsem si jistý, jestli to mám udělat, ale nakonec jsem do toho šel,“ vzpomínal v roce 2019 pro CNN.
Příběh Federerova konce: Mirka už se na mě nemohla dívat, manažer málem zešílel |
Svůj vztah oficiálně potvrdili až o rok později. Společně si zahráli například na Hopmanově poháru, jenže pak musela Mirka, jak ji s oblibou Federer oslovuje, s tenisem skončit kvůli zranění chodidla. Bez práce však dlouho nezůstala. Pro svého partnera začala pracovat jako PR manažerka a objížděli společně jeden tenisový turnaj za druhým.
V roce 2009 se Federer a Vavrincová vzali. Rodinu pak rozšířili rovnou o dva páry dvojčat: dcery Mylu Rose a Charlene Rivu, a také syny Lea a Lennyho.
Podle Federera má právě ona obří zásluhu na jeho kariérním i osobnostním vzestupu.
„Když jsme se dali dohromady, neměl jsem jediný titul. Je to silná a inteligentní žena, která měla obrovský vliv na moje vystupování na kurtu i mimo něj. Dodávala mi sebevědomí, naučila mě vydat ze sebe pokaždé to nejlepší. Utěšovala mě, když jsem prohrál, a zároveň mi nedovolila, aby tenis ovlivňoval můj osobní život,“ uvedl v rozhovoru pro švýcarský magazín Caminada.
„Udržela naše přátele i rodinu pohromadě a ukázala mi, jak je důležité jít vlastní cestou, a že se nemám řídit názory kritiků a médií, ale spoléhat na rady rodiny a přátel,“ dodal.
A nakonec se kromě lásky dočkal i olympijských medailí. V Pekingu ovládl se Stanem Wawrinkou čtyřhru a na londýnské olympiádě bral stříbro, poté co ve finále padl s domácím Andym Murraym, kterého hnalo za zlatou medailí britské publikum.
Úspěchy kam oko dohlédne
Olympijské vavříny však tvoří jen malý zlomek toho, co Federer jako tenisový hráč dokázal. Vyhrál dvacet grandslamů, přes sto titulů na okruhu ATP a šest let strávil na vrcholu žebříčku ATP. V každém roce jeho tenisové kariéry lze najít spoustu výjimečných chvil a rekordů. Avšak některé ho dělají skutečným šampionem…
V roce 2003 udělal svůj první krok k legendárnímu statusu. Vyhrál premiérový grandslamový titul ve Wimbledonu, když ve finále porazil Marka Philippoussise ve třech setech. V sezoně si připsal celkově sedm singlových a dva deblové tituly. Poslední trofej sezony získal na Turnaji mistrů, když na něj v závěrečném utkání nestačil zkušený Američan Andre Agassi. A ve světovém žebříčku poskočil až na druhou příčku.
Už v únoru následujícího roku se po vítězství na Australian Open poprvé stal světovou jedničkou.
Roger Federer po výhře na Wimbledonu v roce 2003.
Rok 2006 byl nejdominantnějším v jeho profesionální kariéře. Podruhé dosáhl na tři grandslamy, jediná prohra přišla s Rafaelem Nadalem ve finále Roland Garros. Vyhrál čtyři ze šesti turnajů Masters a skvělou sezonu završil výhrou v Turnaji mistrů.
Stephen Tignor, hlavní editor internetového serveru Tennis.com, označil tuto Federerovu sezonu za druhou nejlepší v open éře, když ji zařadil hned za výkon australské legendy Roda Lavera, který v roce 1969 vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje a kromě ankety o nejlepšího tenistu roku vládl i v anketě o nejlepšího sportovce světa.
V roce 2009 ovládl už pošesté Wimbledon a konečně také Roland Garros! Dovršil tak jako šestý hráč v historii kariérní grandslam. V pařížském finále zdolal Švéda Robina Söderlinga a vrátil se po dvou letech na pozici světové jedničky, kterou do konce roku neopustil.
V sezoně, kdy oslavil své třicáté narozeniny, poprvé od roku 2003 neovládl žádný z turnajů velké čtyřky, avšak na závěrečné události sezony již tradičně kraloval. Šestým triumfem na Turnaji mistrů ustanovil nový rekord v počtu výher, když se odpoutal od pěti titulů Ivana Lendla a Peta Samprase.
 |
V letech 2013 až 2016 se potýkal s kolísavou formou a herním výpadkem, které zavinilo zranění.
Po rozhodnutí vynechat Roland Garros vybojoval na Wimbledonu 2017 devatenáctý grandslam po finálovém vítězství nad Chorvatem Marinem Čiličem. Poprvé turnaj vyhrál bez ztráty setu a stal se prvním mužem s osmi wimbledonskými trofejemi.
Vítězství v Australian Open 2018 bylo posledním titulem z turnajů velké čtyřky, které si Federer přidal do sbírky. V té době byl Švýcar prvním tenistou, který dosáhl na dvacet grandslamových trofejí. Turnaj byl zásadní i z toho důvodu, že se stal nejstarší světovou jedničkou ve věku 36 let a 320 dní.
Skutečný tenisový gentleman
Federer však nezanechal hlubokou stopu jen na tenisových dvorcích, ale i mimo ně. Mnozí novináři i fanoušci, nyní už s trochou dojetí, vzpomínají na vstřícný přístup švýcarského Maestra, který nezůstal pouze u slov a gest.
Ačkoliv patřil k těm největším osobnostem, nikdy se nenechal strhnout hvězdnými manýry. A už ve dvaadvaceti vtiskl život své charitativní organizaci.
POHLED: Na chviličku kamarádem s Federerem. Ahoj, rád tě zase vidím! |
Nadace Rogera Federera se zaměřuje především na podporu vzdělávacích projektů v rodném Švýcarsku a Jižní Africe, ze které pochází jeho matka. Od roku 2003 už charitativní programy využily téměř dva miliony dětí.
„Udělat z někoho silnějšího člověka, a pak sledovat jaký vliv má naše pomoc v jeho životě, je něco neuvěřitelného,“ řekl Federer v roce 2017, když nadace pomohla již milionu dětí. „Trocha postrčení dokáže opravdu zázraky a budeme v tom pokračovat i v následujících letech.“
Pro zajištění finančních prostředků pravidelně pořádá aukce osobních věcí včetně oblečení a vybavení, které použil k zisku dvaceti grandslamů, a pro svou nadaci tak získal 4,7 milionu dolarů.
Federer nezůstal jen u dlouhodobé pomoci, ale reagoval i na přírodní katastrofy způsobené cyklonem Idai v Mosambiku a Zimbabwe, nebo na koronavirovou krizi.
Wonderful to see that we are having a real impact on the ground with the @rogerfederer.foundation
Access to quality early education is crucial as it is the foundation of all learning. I am so happy I made my way to Malawi
V poslední době se jeho nadace zaměřila na pomoc Malawi, jedné z nejchudších afrických zemí, kde spolupracuje s 900 komunitními centry a pomáhá dětem zajistit kvalitní vzdělávání.
„Přístup ke kvalitnímu ranému vzdělávání je zásadní, protože je základem veškerého učení. Jsem tak šťastný, že jsem se dostal do Malawi, je úžasné vidět, že na tuto zemi máme s nadací skutečný dopad,“ napsal Federer na svůj Instagram.
Je také ambasadorem dobré vůle UNICEF, obdržel humanitární cenu Arthura Ashe od ATP. Pořádal „Zápasy pro Afriku“ a organizoval spousty podobných akcí. Jeho postoj k filantropii nejlépe vystihuje citát, který uvedl na webu nadace:
„Je hezké být důležitý, ale důležitější je být milý.“
