Už 141 týdnů strávil fenomenální Španěl v roli světové jedničky a bez ohledu na to, jak daleko dojde na amerických betonech v Cincinnati (začal triumfem nad Gasquetem, dále jej čeká krajan Ramos), přidá brzy i týden číslo 142.
„Je to něco výjimečného. Do této pozice se dostanu díky tomu, že mám v sobě stále vášeň a lásku k tenisu,“ pronesl Nadal, jemuž bude nejvyšší pozice patřit od 21. srpna. Jde o návrat po třech letech, naposledy vládl v červenci 2014.
A vzplanutí vášně je snad ze všeho nejdůležitější. Ani triumfátor se totiž nevyhnul horším časům: když v milované Paříži vyhrál v roce 2014 Roland Garros, začala mu i tříletá grandslamová pauza. A šampion trpěl.
Stačí jeho slova z března 2015: „Není to otázka tenisu, nýbrž toho, abych se dokázal dostatečně uvolnit. Herně se lepším, ale v důležitých momentech mě trápí příliš mnoho nervozity, snad až úzkosti.“
Přibývající zranění se mísila s absencí víry. Bylo toho moc. A bylo zle.
Jenže letos je mnohé jinak. Vrátil se nejen skvělý Nadal-tenista, vrátil se i vášnivý sportovec. A navíc mu rovněž pomohly okolnosti, k návratu na trůn rozhodně ano.
Andy Murray i Novak Djokovič jsou ze hry, byť u obou jejich letošní (ne)forma naznačovala, že by možná žebříčkem padali i při aktivní účasti; za snový rok 2016 obhajovali příliš mnoho bodů. A Roger Federer, který měl se svým věčným kumpánem Rafou svést v Cincinnati přímý souboj, se odhlásil.
„Já byl v jejich pozici už tolikrát... Vynechal jsem toho mnohem více než ostatní tenisté. I to je součástí sportu. Snad budou brzy zpátky! Tenis je potřebuje,“ říká Nadal.
Od nástupu na scénu slavil grandslamový titul každý rok, letos tříleté sucho ukončil – kde jinde – na Roland Garros. A antuku velebí nejen co do trofejí, nýbrž i žebříčkově. Před startem v Cincinnati totiž měl 7 555 bodů, z toho 4 680 dobyl právě na oranžové drti, což znamená 62 procent zisku. Na téměř dvě třetiny bodů mu stačil jediný povrch.
Jako by tím sám tak trochu potvrzoval nedávné Federerovy úvahy o tom, zda nejsou vítězství až příliš štědře honorována, když třeba poražený semifinalista na grandslamu bere 720 bodů, zatímco vítěz rovné 2 000 čili takřka trojnásobek.
Tohle je asi jediná cesta, jak se pardálové ze slovutné Velké čtyřky mohou dál udržet tak vysoko. Federer mimo grandslamy hraje převážně „tisícovkové“ akce; pokud se připraví tak, že je schopen vítězit, bohatě mu to kompenzuje menší vytíženost. Nadal má z antuky všechny čtyři trofeje roku – a stačí to.
Emotivní Rafael Nadal ve finále Roland Garros.
„Za posledních dvanáct měsíců se toho stalo vážně hodně. Zranění, jiné těžké chvíle... I proto se snažím žít přítomností a užívat si ji,“ řekl v USA a nezapomněl zmínit arcirivala: „Roger má stejně jako já skvělou sezonu. Myslím, že šanci být jedničkou ještě dostaneme oba. Tak uvidíme, jak to dopadne.“
I pokud by v Cincinnati vyhrál, Federer jej po US Open bude teoreticky moci přeskočit – a čím dříve by v Ohiu klopýtl, tím větší šance pro Švýcara. Rok 2017 začal jejich velkolepým finále v Melbourne, nyní do již tak bájného soupeření přibývá ještě boj o trůn.
A ten král Rafa rozhodně nepustí jen tak.
