Celkově zatím antukový imperátor Rafa poztrácel v Paříži pouhých 20 gamů. A tak - nechť král oranžového povrchu dovolí nadsázku - pro něj hlavní událostí posledních dní mohlo být to, co sledoval jako pasivní fanoušek. Neboli triumf milovaného Realu Madrid v Lize mistrů.
„Historická chvíle. Jsem šťastný, velmi šťastný,“ líčil Nadal, již jako čerstvý jedenatřicátník. Narozeniny připadly právě na den boje o vládce fotbalové Evropy: „Je to nejen můj klub, ale také zástupce Španělska. Proto cítím tolik hrdosti.“
Před soubojem Realu s Juventusem na tiskové konferenci nabídl i ideální scénář. „Juve dostal za celý ročník Ligy mistrů jen tři góly, že?“ nezapřel přehled fotbalového fanouška. „Pokud dají gól jako první, bude to strašně těžké. Pro nás je klíčové vstřelit první branku.“
Jak Nadal pronesl, tak Cristiano Ronaldo učinil. Sportovní perfekcionisté musí na dálku při svých grandiózních taženích cítit spříznění duší: Ronaldo v Cardiffu úkol splnil a dobyl Realu dvanáctý triumf v Lize mistrů, Nadal v Paříži dál kráčí za desátým Pohárem mušketýrů.
„První půle byla těžká, druhá mimořádná,“ hodnotil fotbal Nadal. „Ale tak to chodí. Člověk si musí projít těžšími časy, zažít nepříznivý vítr. Real se od toho odrazil k výhře.“
Vratkou chůzi ve vichřici ostatně metaforicky dobře zná i on sám. Nadalovo tělo trpívá křehkostí, však loni na svém nejmilejším Roland Garros skončil už po třetím kole. Tehdy jej vyřadilo zraněné zápěstí.
Nyní je Nadal fit a na antuce u Bouloňského lesíka vyzařuje cosi, co Ronaldo ztělesňoval ve Walesu - touhu dominovat, předčit konkurenci, udělat klíčový tah. Vítězit. Podmínkou je jediné.
„Dárky? Žádné nepotřebuji,“ popisoval průběh narozeninového dne. „Opravdu sním pouze o jediné věci na světě. A tou je pevné zdraví pro mě, pro moji rodinu a mé přátele. Zdraví je to jediné, co člověk sám nemá pod kontrolou.“
A tak si dopřál jen rodinný oběd, načež si sedl před televizi: „Kdepak oslavy. Byl čas dívat se na fotbal.“ Dařilo se Realu, daří se jemu. Vše podle plánů.
