Omezil své aktivity v Praze, vrátil se naplno do své prostějovské kanceláře u tenisových kurtů a pustil se do práce. Dnes má v klubu Jiřího Lehečku, Tomáše Macháče nebo Jakuba Menšíka. Všichni již vysněnou metu pokořili a v současnosti jde o nejvýše postavenou trojici Čechů ve světovém žebříčku. Navíc rozhodně nejsou na svém maximu.
„Sám jsem zvědavý, kam to dotáhnou. Všichni můžou dokázat opravdu velké věci,“ věří mladé generaci českých tenistů šestasedmdesátiletý Černošek.
Jiří Lehečka se hecuje ve třetím kole Australian Open.
Ve světové padesátce má tedy český tenis aktuálně tři hráče. Nemáte pocit, že váš dřívější cíl mohl být ambicióznější?
Rychle zapomínáme. Je třeba si uvědomit, že se tento plán rodil ve chvíli, kdy nám často chybělo zastoupení i ve světové stovce a naši hráči měli problém dostat se přímo do hlavní soutěže na grandslamech. Potřebovali jsme se od něčeho odpíchnout a někam směřovat. První světová padesátka tak podle mě byla hodně odvážná meta.
Kdy vám bylo poprvé jasné, že bude pokořena?
Přesný moment mě nenapadá. Spíš jsem si několikrát řekl, že jdeme správnou cestou. Tenis je nevyzpytatelný. Díky brutální konkurenci vám musí do sebe zapadnout strašně moc drobností, které ovlivňují růst hráčů a jejich výkonnost. Vedle zdraví a trošky potřebného štěstí hraje obrovskou roli rodinné zázemí nebo tréninkové možnosti. A také houževnatost a odolnost. Talent nestačí. My jsme takové hráče našli a na té dlouhé cestě nahoru postupně zjišťovali, že to může vyjít. Máme vždy dobré vztahy s rodiči, skvělé trenéry, dobré podmínky a nadějné kluky, kteří vytrvale mířili za svými sny. Pak si tak někdy v podvečer sednete u nás v areálu na terasu, díváte se na ztichlé kurty a říkáte si: Jo, povede se nám to. Takový pocit nepřijde po nějakém jednom konkrétním vítězství.
Tomáš Macháč odehrává míček ve třetím kole Australian Open.
Vše vám dokonale zapadlo hned třikrát. Měly příběhy Jiřího Lehečky, Tomáše Macháče a Jakuba Menšíka stejný průběh?
V tak individuálním sportu, jako je tenis, je to nemožné. Každý je jiný. Jirka Lehečka k nám do Prostějova přišel ve čtrnácti nebo patnácti letech jako talentovaný hráč, kterého jsme potřebovali rozvíjet. Jakub je prostějovský rodák, byl u nás odmalička. A Tomáš k nám dorazil poměrně nedávno, už jako hotový tenista. Všichni ale mají stejné představy o tom, co chtějí ve sportu dokázat, a jsou ochotní svému cíli fakt hodně obětovat.
Vedle tří nejlepších domácích hráčů máte v klubu řadu dalších výborných tenistů, mezi nimi také velké naděje. Podaří se vám vychovat i další hvězdy?
Kdo by si to nepřál, to však ukáže čas. Každopádně se v žádném případě nekocháme současnými úspěchy. Vždy jsme mysleli také na budoucnost, i dnes máme svá želízka v ohni. Na konci loňského roku Maxim Mrva a Jan Kumstát startovali na Turnaji mistrů hráčů do osmnácti let. Dva kluci z jednoho malého oddílu se dostali mezi světovou osmičku sezony, to tenisová historie nepamatuje.
První Berdychova volba. V sestavě pro Davis Cup jsou Macháč, Lehečka i Menšík |
Zmínil jste Maxima Mrvu, nováčka v daviscupové nominaci. Co říkáte na to, že kompletní národní tým má prostějovskou klubovou příslušnost?
Pokračujeme v dodávání elitních hráčů do nároďáku. Jedním z prvních byl před téměř třiceti lety Jiří Novák. Od té doby jedeme naplno. Dnes jsme, řečeno obchodním jazykem, jediným dodavatelem reprezentantů. Asi ten tenis neděláme úplně špatně.
Splnil jste si všechny tenisové sny, nebo máte ještě nějaký v zásobě?
Zažil jsem naše triumfy v Davisově poháru, byl u wimbledonských titulů Petry Kvitové. Tenis mi dal hodně dárečků. Ale ještě jeden bych měl. Líbilo by se mi sedět v lóži na grandslamovém finále s účastí některého z našich kluků. Před patnácti lety jsem to zažil ve Wimbledonu s Tomášem Berdychem. Třeba by to teď mělo ten vítězný závěr. Když se dívám na současné výkony našich hráčů, říkám si, že se mi to může splnit.
