Jako jasný favorit. Jako parta odhodlaná vrátit svoji vlast tam, kam historicky patří. Heslo současného prezidenta America First je totiž v dějinách „salátové mísy“ doslovné; nikdo tolikrát první nebyl. Američané si připsali hned 32 triumfů.
Ale ten poslední je z roku 2007 (navíc jediný od roku 1995). Poslední semifinále potom tenisté USA zažili před šesti lety.
„Dobře si to pamatuju, ale vzpomínky mě netíží,“ pronesl obr John Isner. „Nyní máme luxus pěti extrémně dobrých hráčů – pro singl i pro čtyřhru. Jim (Courier) má vážně z čeho vybírat. A to hlavní: letos opravdu působíme jako tým.“
Davis Cup v roce 1900 započal své více než stoleté dějiny jakožto měření USA a Velké Británie. Pak se přidal sloučený výběr Austrálie a Asie, na přelomu 20. a 30. let kralovala Francie. Amerika ale vždy sbírala tituly s neutuchajícím apetitem.
Košatá minulost, šedivější přítomnost. Poslední oslavy zařídilo duo Andy Roddick, James Blake, pak americký mužský tenis upadal; na grandslamech ostatně zařídil poslední triumf Roddick v roce 2003.
Teď – zdá se – přicházejí přísliby hojnosti. Stále ještě bez megahvězd typu Andreho Agassiho či Peta Samprase, zato s velmi vyrovnanou generací. V Top 20 mají pouze dva národy po třech hráčích: kromě Španělů právě Američané. Všichni tři pak jsou k dispozici pro klání v Nashvillu: Isner (9.), Sam Querrey (14.) i Jack Sock (16.).
„Na papíře vypadáme opravdu silně. Rozhodně budeme favority,“ nezapírá Isner; zvlášť když loňským finalistům z Belgie chybí jednička Goffin i jiná opora Darcis. „Ale zároveň platí, že v Davis Cupu se žebříček maže. Někteří hráči nedokážou snášet tlak, jiní naopak pod tíhou očekávání umějí hrát skvěle.“
Tolik pravdivá teorie. Realistická praxe namítne: pokud by Courierova družina nezvládla tohle, co víc už by chtěla? Má silný výběr, podporu fanoušků, oslabeného soka i faktor formy, vždyť 208 centimetrů vysoký Isner si o víkendu připsal životní triumf v Miami.
Nikde není psáno, že by pak přišel i celkový triumf v Davis Cupu. Dalšími protivníky v řadě může být třeba vyrovnaná Francie, Chorvatsko s Marinem Čiličem, Španělé (nejspíš) s Rafaelem Nadalem.
„Všichni, které tu teď mám, milují možnost reprezentovat USA,“ přidává Courier ještě rovinu národní hrdosti. „Věřím, že tento rok můžeme předvést pořádnou jízdu.“
Třeba až takovou, že by se heslo America First mohlo znovu zhmotnit přinejmenším v tenisu.