"Vítězství v prvním kole si teď užívám víc než dřív triumfu v celém turnaji," řekl dvaatřicetiletý excelentní antukář, jenž býval desátý na světě a má 10 turnajových titulů.
Po sezoně 2005 chtěl dva měsíce trénovat v teple na Kubě. Odcestovat tam, nejspíš by už nežil.
Tehdy jej naštěstí pobolívalo zápěstí. Den před odletem Mantillův kondiční trenér rozhodl, že raději zůstanou doma. "Tím mi zachránil život. Na Kubě bych lékaře nevyhledal. Takhle jsem měl čas a se zápěstím zašel na vyšetření."
Lékař si mimoděk všiml, že Mantilla má zároveň problémy s obličejem – a objednal ho na biopsii. "O týden později mi sdělil, že mám rakovinu. Že mohu do půl roku zemřít."
Rakovinnou pigmentovou skvrnu u něj objevili na zádech. Přitom na rozdíl od svých kolegů málokdy trénoval bez trička. "Nemiluju slunce a povalování na pláži. Ale lékaři mi vysvětlili, že stačí, když vystavujete slunci tvář, a rakovina kůže se pak objeví kdekoliv na těle."
Léčba zabrala! V polovině roku 2006 byl opět zdráv. Jenže o návrat do turnajů Mantilla zprvu nestál. "Byl to psychologický problém. Bál jsem se hrát, netěšilo mě to. Možná šlo o reakci na šok, kdy mi doktoři řekli: Můžete umřít."
Raději studoval, složil přijímací zkoušky na univerzitu. Teprve letos v dubnu se na kurty vrátil. Praha je teprve jeho třetím turnajem.
"Slunce už pro mě vždy bude nebezpečné," připomněl. "Stalo se to jednou, může se to stát znovu. Ale nechci sedět schovaný doma. Musím zkusit i věci, kterých se bojím. Vždycky jsem byl bojovník."
Jen cestování výrazně omezil, turnaje si vybírá v Evropě. Na žebříčku klesl po nemoci na 695. místo, v Praze potřeboval ke startu na challengeru volnou kartu. Po sezoně se rozhodne, zda kariéru ukončí. "Uvidím, jak na tom budu s umístěním a motivací. Už jsem starý muž."
Má teď jiné cíle. Věnovat se osvětě, varovat hráče i rodiče před číhající hrozbou. "Hezky vybarvené tváře totiž nestojí za riziko, že můžete zemřít."
Včera na Štvanici poprchávalo, přesto celý zápas odběhal v kšiltovce s dečkou, jakou kdysi nosil Lendl v australském parnu. Chránil tak odkryté části svého těla. "Když je zataženo jako dnes, mohu víc myslet na zápas a míň na slunce," přiznal.
Po mečbolu Mantilla radostně zaťal pěst. "Rval jsem se dnes o každý míč," vyprávěl. "Ale kdybych prohrál, nic by se nedělo. Řekl bych O. K., prohlédl bych si Prahu, zašel s přítelkyní na večeři. Prohrát zápas přece není v životě vůbec důležité."
 Felix Mantilla včera v Praze v kšiltovce s dečkou připomínal Ivana Lendla, když hrával v Austrálii. |
