Divotvůrce z Basileje v šestatřiceti, čili ve věku, v němž ostatní borci v jeho branži zpravidla odpočívají v penzi, zkrotil ranaře na vrcholu sil a v životní formě 6:4, 7:6. Nepustil ho k brejkbolu, po prvním servisu ovládl 36 ze 40 výměn.
Pokračuje v báječném marši sezonou, do níž vstoupil - pronásledován pochybnostmi - po šestiměsíční zdravotní přestávce. Svou letošní bilanci si vyzdobil na 50-4, posbíral sedm titulů, triumfoval též na Australian Open a ve Wimbledonu.
Žasne i člověk, který náleží mezi největší znalce jeho tělesné schránky. „Překvapil mě. Totálně. Naprosto,“ řekl odborník přes fyzičku Pierre Paganini deníku New York Times. „Svedl něco velkolepého, fantastického a běžně nemožného.“
S Federerem se poprvé setkal v národním tréninkovém centru v Ecublens u Lausanne, když bylo nadějnému chlapci čtrnáct. Ten si pak experta s příjmením, jež nejvíc proslavil italský houslový virtuos, ve dvaceti přibral do svého týmu.
„Pierre má obrovskou zásluhu na tom, že jsem ještě tady,“ řekl Federer nedávno pro New York Times.
Především díky znalostem a péči šedesátiletého mága stále připomíná na kurtech baleťáka. Navzdory pádícímu času zůstává pružný a výbušný. O jeho nenapodobitelnosti svědčí i počínání na Masters.
Zúčastnil se rekordních patnácti ročníků (za ním jsou Andre Agassi se třinácti starty a Ivan Lendl s dvanácti). Na akci vyhrazené pro machry z Top 10 šestkrát dosáhl na pohár, čtyřikrát postoupil do finále. Vyhrál 53 mačů a jen ve 12 podlehl.
Paganini se obvykle nevystavuje ve Federerově lóži. Svou práci odvádí mezi turnaji ve Švýcarsku nebo v Dubaji, kam se RF mezi sezonami vydává na soustředění.
Sledoval jej pouze při dvou z devatenácti grandslamových vítězství. Při prvním a posledním triumfu na Roland Garros (2009). A ve Wimbledonu v červenci 2017.
Pierre Paganini (v modrém) ve společnosti Rogera Federera:
The whole Dubai squad: Pierre Paganini, @theljubicic, Ernesto Escobedo, @rogerfederer, @mackiemacster, Peter Lucassen, and Severin Lüthi. https://t.co/3LHqd4YQQg
Jak vylíčily NY Times, promítal si pak v mysli chvilky dřiny, kterou musel Federer podstoupit. A jedna se mu do mozku zapsala zvlášť výrazně: „Po operaci kolena při jednom cvičení běžel pět metrů, pak se vracel pozpátku. Bylo to, jako by se znovu učil chodit.“
Federer se s Paganiniho přispěním vydrápal z výkonnostního dna do špičkové formy. Společně kladli důraz na rychlost prvních tří kroků, na koordinaci a specifickou vytrvalost. „Myslím, že není pomalejší než dřív,“ tvrdí trenér. „A jestli se v něčem zhoršil, ať si na to soupeři přijdou sami.“
