Na místě, kde dvakrát pozvedla posvátný talíř pro šampionku.
Kde ze slečny z Fulneku vyrostla mezi sportovní legendy.
Kde mnohokrát dostála své přezdívce Česká lvice.
„Myslím, že Wimbledon byl hlavní věcí, která mě během kariéry utvářela. Stejně jako v životě. Dobře vycházím s Angličany, mám ráda i jejich smysl pro humor. Tady jsem se z nikoho najednou stala někým.“
V úterý se s milovaným turnajem nadobro rozžehnala, jako aktivní hráčka už se do All England Clubu nevrátí. A i když se jí loučení nepovedlo, do historie turnaje zůstane vepsána hodně výrazně.
Kvitová při svém posledním Wimbledonu utržila debakl, Siniaková šokovala hvězdu |
„Nikdy se mi nesnilo o tom, že tady vyhraju, a povedlo se mi to hned dvakrát,“ říkala dojatě slušně zaplněnému kurtu číslo 1. „Wimbledon mi určitě bude chybět, stejně jako tenis, ale těším se, až se sem vrátím jako členka klubu.“
Díky titulům z let 2011 a 2014 se jí dostalo privilegia, že patří do exkluzivní společnosti kolem londýnského grandslamu. A v areálu s magickými zelenými kurty bude už napořád více než vítaným hostem.
Na tom nic nezmění ani fakt, že v posledním zdejším vystoupení utržila debakl 3:6 a 1:6. Světové desítce Navarrové podle očekávání nestačila, i když zdařilý úvod, v němž vedla 2:0 a 40:0, jí dával drobnou naději na senzaci.
„Začátek mě trošku nalákal, říkala jsem si, že je to až podezřele dobré,“ smála se na tiskové konferenci. „Ale pak najednou bum a byl konec. Bohužel mi trochu došla šťáva. Nicméně ani z toho nejsem moc smutná. Zápas jsem si užila a atmosféra byla skvělá.“
Petra Kvitová v prvním kole Wimbledonu.
Postupem času se projevilo, že v pětatřiceti letech už není tak obávanou protivnicí jako v dobách své největší slávy. Devatenáct vítězných úderů přebila 31 nevynucenými chybami, o jedenáct let mladší Američanka udělala jen tři.
A za pouhou hodinku bylo hotovo.
„Kéž bychom hrály déle, ale co už,“ brala Kvitová jasnou porážku s nadhledem.
Po utkání netradičně dostala příležitost promluvit k divákům, běžně si před mikrofon stoupá pouze vítězka. Ale dvojnásobné šampionce pořadatelé chtěli dát možnost rozloučit se důstojně.
Než pronesla první slova, publikum ji k řeči dlouho nepouštělo. Tleskalo vestoje a dávalo najevo, že si její líté a triumfální bitvy stále moc dobře vybavuje.
Wimbledonské příhody Kvitové. Motivační nápis z toaleťáku, tituly i žádost o ruku |
Loni ve Wimbledonu chyběla kvůli porodu synka Petra, letos se sem vrátila pro svou celkově šestnáctou a také poslední účast.
V roce 2008 zde v osmnácti debutovala, letos mávala coby legenda.
„První titul pro mě byl obrovské překvapení, můj život i má kariéra se rychle změnily. Pamatuju si štěstí, když jsem držela trofej, stejně jako to, že má angličtina nebyla moc dobrá. Proto jsem byla víc nervózní z tiskových konferencí než ze zápasů. A podobný pocit jsem měla i teď kvůli své řeči na kurtu. Ale bylo to lepší.“
Na rozlučku ji přijeli podpořit i rodiče a další příbuzní, ke kterým poté promluvila česky: „Moc vám všem děkuju. Vím, že jste toho pro mě strašně moc obětovali a asi nikdy nebudu moct víc poděkovat.“
Petra Kvitová se loučí s fanoušky ve Wimbledonu:
"This place holds the best memories I could wish for." ✨
Petra Kvitova says farewell to the #Wimbledon crowd https://t.co/am0r3H16Iu
V ten moment ji přemáhaly emoce, hlas se jí chvěl dojetím, ale pláč zadržela. I když měla co dělat...
„Tenhle Wimbledon jsem vnímala jinak než všechny ostatní,“ přiblížila přehršel dojmů, které se v ní mísily. „Před zápasem jsem byla trošku emotivnější, protože jsem věděla, co mě čeká, když prohraju. Během utkání jsem to ustála dobře, rozhovor na konci už byl samozřejmě těžší, ale jinak si myslím, že jsem byla statečná.“
Přestože si definitivní rozlučku naplánovala až po US Open, které se uskuteční na přelomu srpna a září, jako konec kariéry vnímá právě Wimbledon. Také proto záměr skončit ohlásila těsně před ním, aby mohla ještě jednou všechny známé z tohoto podniku pozdravit.
Česká tenistka Petra Kvitová se loučí s Wimbledonem.
Když ohlašovala návrat po loňském porodu, říkala, že bude hrát tak dlouho, dokud ji tenis bude bavit. Takže už z ní radost vyprchala?
„Tenis jako takový mě pořád baví, ale ne ta každodenní dřina,“ zdůvodňuje. „Už jí nejsem schopná a nemám ani motivaci, abych makala jako dřív. Tělo mě taky bolí, pořád mám nějaká omezení. Nemůžu servírovat, nemůžu dělat tamto… Bohužel, profesionální sport je na takové úrovni, že musíte makat. A já už toho nejsem schopná – jak mentálně, tak fyzicky.“
Hlavně kvůli tomu byla porážka s Navarrovou její sedmou z osmi mačů, které po mateřské pauze sehrála.
„Byla bych radši, kdybych vyhrála vícekrát,“ přiznává. „Možná kdybych vyhrála o pár zápasů víc, bylo by to trošku jiné, ale nevěřím, že bych tu strašila ještě o rok déle. Neměla jsem ambice být zase v top 10 nebo něco takového. Motivace mi chyběla a vlastně i chybí. Je to takové hraní nehraní. Oheň, který jste u mě vídali dřív, už ve mně není. O to těžší je pro mě hrát. Ale i tak jsem ráda, že jsem se zkusila vrátit. Nelituju toho. A teď je správný čas to zabalit.“
Bude tedy odpočítávat poslední dny a týdny, kdy ještě patří mezi aktivní tenistky.
A kdykoli bude na kariéru vzpomínat, jistě se jí vybaví slova, kterými se v úterý na zelených dvorcích rozloučila.
„Díky moc, Wimbledone!“
