„Chtěl bych trochu víc zapracovat na volejích, na přechodu na síť,“ říká Jiří Vaněk. „Aby si to víc ulehčovala, dohrávala na síti body. Ne aby v 50 stupních na sluníčku musela do dlouhých výměn s běhavějšími hráčkami.“
I takový je tenisový svět: jedna sezona končí, čímž hned začíná příprava na další. Kvitová uzavřela rok 2017, rok emocí, turbulencí, slz bolesti i radosti. Pořezanou levačku dala do kupy natolik, že stihla titul v Birminghamu, čtvrtfinále US Open - ale také 10 proher ve 28 duelech, což pro ni znamená aktuálně 29. místo žebříčku.
Problém? Panika? Kdeže.
„Já se kluků ptala, kolikátá jsem,“ usmívá se na Vaňka a kondičního experta Davida Vydru. „Jen mi řekli, že do třicítky. Na půlku sezony to není špatné. Byť je to nejnižší číslo za poslední dobu, loni 21. prosince bych za ně byla strašně ráda.“
Tehdy ji zranil neznámý útočník, díky péči kapacit i vlastní píli ale od konce května až do října zase bojovala na kurtech. „Tuhle zkoušku jsme zvládli,“ říká 27letá dívka.
Teď je tu návrat do všednější reality. Čas na dohánění restů. Na práci.
Jednička? Radši grandslam
Kvitové vážně hrozí, že bude na Australian Open na chvostu mezi nasazenými, tím může čelit v dřívějších kolech těžším soupeřkám. Nový rok odstartuje v Austrálii turnaji v Brisbane a Sydney, ale že by na nich za každou cenu doháněla body? „Žebříček jsem nikdy moc neřešila. Nějak bude,“ odpoví upřímně. „Táta mi vždycky říkal: Když chceš vyhrát, musíš porazit všechny.“
Taková ostatně v kariéře byla i dříve, před osudnou chvílí. Jedničkou se ještě nestala, zato dvakrát dobyla Wimbledon. Fanoušci u Kvitové střídají nesouhlasné vrtění hlavou se spokojeným přikyvováním.
V tomto se nic nemění. Vybrala byste si pro rok 2018 jako sen spíš roli královny WTA, nebo jednu ze čtyř největších trofejí?
„Grandslam,“ nezaváhá a šibalsky mrkne: „A kdyby jich bylo víc, promítlo by se to i jinam, ne?“
Doteď se na večeři přistihne, jak si procvičuje prsty na poraněné levačce; přivykla si, neboť jiná cesta zpět k tenisu neexistovala. „Klasická“ dřina ale bude v lecčem nová.
„Chybí jí asi dvacet až třicet zápasů za sezonu, proto budeme hodně dělat tenisovou kondici. Ta je jiná než kondice obecná,“ líčí Vaněk a Vydra, jenž bude mít vše pod dohledem, jej doplní: „Tohle manko je nutné dohnat třeba i za cenu toho, že na tom bude trochu fyzicky hůř v síle.“
(Ne)budeme měnit
Zvlášť pro Vaňka po hororovém startu konečně začíná role trenéra se vším všudy. „Už se na to těším,“ plánuje ladění detailů. „Pořád bude aktivní tenistkou a bude záležet hlavně na ní, jak si bude uhrávat své body. V 27 letech ji asi nebudeme měnit a dělat z ní obranářku.“ Na což Kvitová laškovně vypálí: „Děkuju!“
Tihle tři si sedí, žert střídá žert. „Myslím, že úsměv by nás měl provázet po celou dobu. Prošli jsme si tím všichni spolu,“ připomíná Kvitová jejich tenisové „v dobrém i ve zlém“. A požadované novoty vyhlíží: „Voleje mi nikdy nebyly úplně cizí. Když je zlepším, jen dobře.“
Dalším tématem jsou dvojchyby, které ji chvílemi ničily na US Open. Zde živí víru, že nejvíce ze všeho pomůže příprava. „Debly byly v New Yorku největší překážkou mé hry. Ale teď bude dobrý čas si to odtrénovat,“ říká Kvitová.
Zatím na tom stále není tak, aby levačku v oblíbeném gestu zaťala vítězoslavně v pěst. Jak říká: některý z prstů je tomu blíž, celá ruka ještě ne. „Musíme bojovat s tím, co máme. Ruka není stoprocentní a asi nikdy nebude, to jsou fakta,“ říká Vydra - smířeně i bojovně zároveň. Takto to společně plánují, počínaje turnaji v rozpálené Austrálii.
„Rezerv je hodně,“ říká Kvitová. Vzhůru na ně tedy! „Budu doufat, že se za vším udělá tlustá čára, začneme znovu a bude čas se připravit.“
Budoucnost je z podstaty nejistá, tenistka ji však vyhlíží radostně: „Nejsem člověk, co mluví o cílech, nechám si je radši pro sebe. Ale snad nejlepší sezona teprve přijde.“
