Právě díky podpoře diváků, kteří obsypali kurt číslo osm, se Kvitová vyhecovala k obratu v prvním setu. Ztrácela v něm už 2:5, za stavu 3:5 čelila setbolu. Jenže donutila Bondárovou k chybě z forhendu, o chvíli později přesným křižným bekhendem proměnila brejkbol na 4:5.
Lauf si přenesla i do zkrácené hry, kterou opanovala 7:0. A bez potíží zvládla i druhou sadu. „Už jen to, že jsem tie-break vyhrála, byl pokrok. Navíc s nulou! Pak to šlo dál docela hezky. Hlavně jsem ráda, že jsem to otočila ze stavu 2:5. To se počítá, moc se mi to nestává.“
Proč se vám tedy obrat tentokrát povedl?
Už se mě ptal Jirka (trenér Vaněk) a fakt ani nevím. I když mě brejkla, zůstala jsem v klidu, což bylo fajn. Když jsem ji pak brejkla já (za stavu 3:5), začala jsem hrát už líp. Možná mi i pomohlo, že mi vzala podání, protože jsem si uvědomila, že musím hrát líp zezadu.
Konec loňské šampionky. Krejčíková v Paříži vypadla, Kvitová pokračuje |
Během zápasu bylo chladno a poprchávalo, míče moc neletěly. Jak jste se s podmínkami vyrovnávala?
Nebylo to moc příjemné, počasí nešlo na moji stranu. Věděla jsem od Jirky, že ona antuku má ráda, což bylo taky vidět. Dobře se hýbala, když jsem nezahrála úhel, byla skoro všude. A její forhend byl docela nepříjemný. Opravdu to ze začátku nešlo na moji stranu, ani podáním jsem si nepomáhala. Ale pak se to zlomilo. A musím říct, že mi hrozně pomohli lidi. Atmosféra i na takovém malém kurtu byla neuvěřitelná.
V čem byla podpora jiná v porovnání s velkými dvorci?
Lidi jsou hrozně blízko, slyším v podstatě všechno, co si povídají. Když začalo v posledním gamu pršet, slyšela jsem: „Nééé“. Jako by mi četli myšlenky. Je to takové hezké útulné prostředí.
V posledním gamu jste nejdřív vedla 40:0, pak jste čelila třem brejkbolům a do toho začalo pršet.
Bylo to hrozně náročné na psychiku. Lidi mi fandili, ale já byla najednou ztuhlá, až se mi udělalo špatně. Když začalo pršet a ona měla brejkbol, byla jsem na sebe naštvaná, že už dávno mohl být konec. Ale naštěstí jsem to dohrála.
Po celou sezonu vás provází zdravotní potíže, teď jste v pořádku?
Nevím, kam to mám zaklepat. Sem tam něco cítím, ale není to nic, kvůli čemu bych třeba musela skrečovat. Za to jsem fakt ráda.
A jak jste na tom s tréninkem?
Na moje poměry docela dobře. Kvůli přípravě jsem i vynechala Řím, abych se nachystala na Paříž a hlavně pak na trávu. Byla jsem v Bratislavě na týden za Ivanem (kondičním koučem Trebatickým), Ivan pak za mnou přijel do Prahy. Pak jsme začali hrát tenis s Jirkou. I tady ještě byla nějaká objemová příprava. Takže doufám, že už to se mnou bude lepší. Párkrát jsem se dneska zadýchala, ale nebylo to tak špatné.
Bouzková kvůli promoci obětovala turnaj: Profesory jsem potkala poprvé |
Loni jste z Roland Garros odstoupila kvůli zranění kotníku, které jste si přivodila při odchodu z televizního studia. Dáváte si teď větší pozor?
Jojo. Už když jsem šla za vámi, tak jsem si říkala, že dávám všude bacha.
Jak hodnotíte dosavadní sezonu, ve které máte bilanci 10:11?
Hodnotí se mi těžko. Lidi čekají víc, i já sama od sebe čekám víc. Tlak si na sebe dávám celou kariéru, takže i když vím, že třeba tahle holka hraje výborně na antuce a někteří si řeknou, že by mohla být i favoritka, tak já to tak prostě nevnímám a pak se s tím hrozně peru. Je to těžké. A zdravotní problémy jsou peklo, protože pak se to točí všechno dohromady. I když nemám natrénováno, chci hrát dobře v zápasech. Nějak to třeba vybojuju, ale další zápas už je tragédie. Je to fakt nahoru dolů. Spíš teda dolů, ale pořád se snažím bojovat.
Neslýcháte kolem sebe, že to může být začátek konce?
Kolem sebe to moc neslyším, asi se to říká mimo. Ale nejsem nejmladší, co si budeme povídat, a tělo taky nedrží tak, jak bych chtěla. Samozřejmě to na těle i mentálně cítím, o to horší je se s tím prát na kurtu i mimo něj. Nezbývá mi nic jiného než s tím bojovat a věřit, že to zlomím.
Probleskne vám někdy hlavou, že tady můžete hrát naposledy?
Asi ani ne, ale jak mi dneska lidi fandili, tak mě to emočně dostalo. Bylo to hrozně hezké. Tenhle turnaj mám spojený se svým comebackem (po pořezání ruky), který byl obecně hrozně náročný, a emoce se mi tady vrací. Takže ne že bych úplně myslela na to, že bych tu mohla být naposledy, ale někde v podvědomí to může být.
