Zvládla jste zápas tak, jak jste si představovala?
Zvládla. Hlavně vítězství se počítá. Ve druhém setu jsem se uvolnila, chodila jsem do míčů, už jsem to byla trošku já. I první set jsem dobře začala, ale pak na mě přišla slabá chvilka. Nedala jsem return do kurtu, byly to nervy. Ale koncovku jsem zvládla. A hlavně jsem zvládla celý zápas.
Pomohlo vám, když jste v 1. setu odhodila čelenku?
No vidíte, asi jo. Od té doby jsem uhrála pár míčů, hned jsem ji brejkla. Je to dobrá změna.
Podobný manévr jste v Paříži dělala už loni. Je to instinktivní, nebo připravené?
Ani se nepamatuju, že to tak bylo. Spíš dám někdy čelenku pryč, když už je mokrá nebo mi nesedí. Nebo když potřebuju změnu. Stejně jde jen o psychiku, reálně mi to nepomůže.
Z 1. kola na grandslamu máte vždy respekt. Ulevilo se vám hodně?
Rozhodně. Po zápase jsem si hodně oddychla. Opravdu mi spadl kámen ze srdce. První kolo v Austrálii bylo špatné, hlavně jsem ho nechtěla opakovat. Jsem ráda, že jsem to tak zvládla. První kola jsou pro nás nasazené hráče vždycky těžká, já to navíc hodně prožívám. Jsem ráda, že už jsem ve druhém.
Jak vám pomohla přítomnost psychologa Michala Šafáře?
Pomohl mi to zvládnout hlavou. Má na to jiný pohled, na grandslamu je poprvé.
Je to cítit, že máte odbornou pomoc na místě?
Je to cítit. Po telefonu Michal neví, jak se cítím, tady vidí celou přípravu, i před 1. kolem, jak šly tréninky, jak mi je. To je pro něj důležité, zase mě poznává trochu jinak, než když si sedneme v Olomouci a tam si povídáme v křesle.
Daří se vám si s postupem času nebrat grandslamy tolik k srdci?
Nejde mi to. Nejsem ten typ, co by to takhle udělal. Ty nervy k tomu patří. Je aspoň vidět, že mi na tom záleží, že opravdu chci. Ale někdy chci až moc, dávám si na sebe moc velký tlak. To bylo dneska lepší.
S další soupeřkou Marinou Erakovicovou máte bilanci 3:0. Věříte si na ni?
Zatím jsem nad tím nestihla přemýšlet. Pamatuju si jen zápas v Cincinnati, kde to byly tři sety a vyhrála jsem. Ale vím, že může odehrát výborný zápas, takže na to budu připravená.
