Prozradil jste mi, že v Horácké aréně jste poprvé. Jak na vás působí tenis na místě, kde se obvykle prohánějí hokejisté?
Jsem strašně překvapený, jak je to pěkná aréna. Viděl jsem ji sice v televizi, když se otevírala, ale naživo je to o hodně lepší. Nikdy bych nečekal, že se bude hrát tenis na místě bývalého Horáckého zimního stadionu, přímo na ledové ploše. Vypadá to opravdu hezky.
Hráči si ve čtvrtek trochu stěžovali na horší viditelnost a šero. Jak to vidíte vy?
Dneska je na velkých světových kurtech světla strašně moc, takže je to nezvyk. Podle mě je tu ale luxů dostatečně a nebude to problém. Je to jen o zvyku a kluci si na to velmi rychle přivyknou.
Mluvíme-li o úspěších, vaše dcery (Alena a Jana) tu ve středu ukázaly čerstvou trofej z juniorské čtyřhry na Australian Open. Jak vnímáte jejich tenisový růst?
Jsem hlavně rád, že je tenis baví. To, kam se až dostanou, se teprve ukáže, ale očekávání jsou samozřejmě obrovská. Kariéru mají stále před sebou, brzy je čeká přechod do dospělého tenisu. Budu jim držet palce a dělat vše pro to, aby se dostaly co nejdál.
Kovačkovy zavítaly na Davis Cup. Vítězky Australian Open pochválil i Berdych |
Je to trochu paradox – v Jihlavě se premiérově hraje Davis Cup, ale místní Spartak loni znovu bojoval o přežití v extralize. Sledujete svůj bývalý klub?
Sleduji. Pokud se nepletu, tak nesestoupili, extraligu zachránili. Ostatně Janička (patnáctiletá dcera Jana) za Jihlavu extraligu hrála. Ten areál je tady krásný a byla by hrozná škoda, kdyby se tu nejvyšší soutěž nehrála.
Vy sám jste v Jihlavě vyrůstal, jak často se sem vracíte?
Bohužel minimálně. Od té doby, co jsem v roce 2002 nebo 2003 odešel do Prahy, jsem tu mockrát nebyl. Naposledy na srazu gymnázia po pětadvaceti nebo třiceti letech. Pak jsem se sem dostal ještě s klukem na turnaj, ale jinak jsem tu moc času nestrávil.
Minulý rok jste strávil v podstatě na cestách po grandslamech. Je to pro trenéra velká oběť?
Je to řehole. Loni to bylo extrémní, doma jsem skoro nebyl. Působil jsem jako juniorský kouč na všech grandslamech a k tomu cestuji jako osobní trenér na turnaje nejvyšší kategorie. To k tomu prostě patří.
V Jihlavě se s vaším jménem pojí hlavně památný extraligový titul z roku 2004. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Nám se podařilo už rok předtím udělat druhé místo, což byl sám o sobě obrovský úspěch. A to, že se hned rok nato podařilo vyhrát titul, tomu už vůbec nikdo nevěřil. Vyhráli jsme poté, co jsme porazili Přerov, který byl jasným favoritem. Pamatuji si, jak se kvůli dešti musely dohrávat poslední tři singly v přerovské hale. Všechny jsme vyhráli a byla to obrovská euforie. Až dnes s odstupem člověk vidí, jaký to byl úspěch. Dnešní týmy mají úplně jiné finanční možnosti, je těžké jim konkurovat.
Extraliga už se ale nehraje tímto systémem, kdy se týmy potkávaly v různých městech, ale hraje se turnajově na jednom místě. Není to pro fanoušky tenisu škoda?
Na jednu stranu určitě ano, kluby si nezahrají doma. Na druhou stranu je to takhle nastavené kvůli termínům. Většina hráčů, i juniorů, je v době termínu, kdy se hrálo dřív, ještě na grandslamu. A tímto formátem se zajistilo, že extraligu mohou hrát ti nejlepší Češi a nějací cizinci. Všechno má svá pro i proti.
Jiří Lehečka si posteskl, že v Česku chybí velký ATP turnaj. Souhlasíte?
Bylo by to skvělé, ale je to nesmírně složité. ATP turnaj stojí obrovské peníze a v našich podmínkách není jednoduché takovou akci ufinancovat. Máme tu sice challengery a turnaje kategorie Futures, ale uspořádat něco většího je po finanční i organizační stránce obrovský oříšek.
Turnaj ATP v Česku? Chybí desítky milionů i termín. Lehečka: Je ostuda, že u nás není |
Češi jdou do zápasu se Švédskem jako favorité. Může to být paradoxně nevýhoda?
Někdy to bývá ošidné. Favorit musí, zatímco ten druhý nemá co ztratit a může jen překvapit. Já ale věřím, že i když sestava není úplně stoprocentní, náš mančaft je natolik kvalitní, že to kluci zvládnou a zvítězí. Je mi jedno, jakým výsledkem, hlavně ať postoupíme.
