Ač je vítěz tenisového grandslamu a poslední roky tráví se synem na kurtech, tak raketu už nemá. A ač z obou dcer vychoval golfistky, z nichž ta starší patří ke světové špičce, tak ani po greenech Petr Korda nechodí s vlastními holemi. I ty si - stejně jako rakety - půjčuje od dětí.
Po konci kariéry, který přišel nedlouho po jeho triumfu na Australian Open (1998), se usadil s rodinou na Floridě a je z něj „profesionální“ otec. „Do té doby jsem měl jen tenis a tenis, klapky na očích. Pak jsem se zaměřil na rodinu,“ říká Korda (48) v rozhovoru pro MF DNES.
A uspěl i jako otec - dvaadvacetiletá Jessica hraje profesionálně golf. O pět let mladší Nelly teď čeká rozhodnutí, jestli i ji bude živit. A patnáctiletého Sebastiana si nedávno vybral americký svaz do svého rozvojového programu, na který dohlíží Ivan Lendl.
To musí zvlášť tenisový klan Kordů těšit, že?
Dělá mi radost. Ale nedal bych ho tam, kdyby šéfem nebyl Ivan Lendl. Znám jeho filozofii, je mi v mnohém blízká, byť jsme totálně jiné osobnosti. On je garantem projektu, má pod sebou dva trenéry a je to něco, co mi připomíná Česko. I tam jsme uměli vychovávat tenisty, z minima vytěžili maximum, jen škoda, že už v tom není taková návaznost. Je sice fantastické, jakou cestou se ubírá ženský tenis, jenže ten mužský drží jen Tomáš Berdych. Ostatní kluci taky v ATP jsou, ale ne tam, na co byli lidé zvyklí.
Takže jak vidíte český tenis?
To, že žiju tady, neznamená, že jsem Česko vymazal. Naopak jsem hrdý Čech, kterému Praha schází. Sleduji, co se děje na sportovním poli a jsem nadšený, když čtu, jak Gabriela Soukalová zase vyhrála, že Martina Sáblíková má kolikáté zlato, že se Ručinský s Vencou Prospalem vrací do hokeje. Ale taky vidím, jak moc by sport potřeboval pomoct. Třeba tenis. Teď je to 18 let, co jsem vyhrál grandslam. Od té doby nic. Nikdy bych nevěřil, že bude tak dlouho trvat, než na mě nějaký kluk naváže. A když se to nepovede Berdychovi, tak v brzké době nevidím nikoho, kdo by to mohl dokázat.
Má ale Berdych na grandslam?
Změny, které v trenérském týmu udělal loni, měly přijít před pěti šesti lety a pak bychom se o tom nebavili. I v tenise je nutné investovat finančně, vložit svůj čas a invenci. A stejně jako v byznyse není záruka, že odejdete jako vítěz. Jenže bez těch investicí to nejde. Berdychovi přeji, aby po mně převzal štafetu, stejně jako Petra Kvitová převzala po Janě Novotné. Zatímco v ženách se může zase něco urodit, třeba od Šafářové či Karolíny Plíškové, Berdych ale na grandslamech naráží na velmi silnou konkurenci. Musely by se mu sejít dva hodně dobré týdny.
Nemá právě smůlu na výjimečnou generaci?
V tom to není. Pokud chcete vyhrát grandslam, musíte je porazit. Pár dobrých se může mezi sebou vybít, ale vy musíte být připraven. Jenže Berdychovi se konkurence zvyšuje, je tu Nišikori, Raonic. Zkrátka Berdych by teď potřeboval být mladší. Změny, které udělal, jsou vidět, jinak se pohybuje, ale to mělo přijít před pěti lety.
Řekl jste mu to?
Ne! V tu dobu jsem seděl v lodi Radka Štěpánka, on byl pro nás soupeř, tak to nešlo.
Teď jste se ale s Radkem Štěpánkem rozešli.
Ano, ukončili jsme spolupráci. Těch 13 společných let je dost, což je vlastně v tenise rarita. Radek ale zůstane součástí mé rodiny. Bavíme se spolu o tenise dál téměř každý den, ale měl by sám najít nový impulz, aby ho práce táhla dopředu.
Chce se soustředit hlavně na debla. Může ještě uspět i v singlu?
K tomu se musí vyjádřit Radek, ale určitě má na to, aby uspěl v obojím, singlu i deblu.
Teď je móda tzv. superkoučů. Lákalo by vás trénovat někoho z úplné špičky?
Tomu termínu se směju. Snad to nevyzní arogantně, ale přesně tohle jsem dělal pro Radka před 14 lety. Jsem ale typ člověka, který by o takové nabídce přemýšlel. Tenis je mi v poslední době zase o dost bližší, než byl před 10 lety. A jsou lidi, u kterých by člověk zvažoval, zda jim nepomoct.
Co Petra Kvitová, která hledá kouče?
To je tenistka, která může každý rok vyhrát grandslam. Zeptáte-li se bývalých hráčů, tak se shodnou, že je to zajímavý „objekt“, ale nemyslím si, že budu v hledáčku jejího manažerského týmu.
Proč?
Že by jí někdo z mé generace bývalých hráčů měl co dát, je jasné. I já bych nad nabídkou přemýšlel, ale necítím, že by hledala trenéra mého typu. Ale v Česku možností moc není, možná by stálo za to, podívat se ven. Petra je příjemná holka a mě jako fandu mrzí, kde se motá. Ona si musí vyřešit otázku, jestli je to ztráta motivace, zdravotní problémy či lepší konkurence.
Co je tedy u superkouče nejdůležitější?
Nejvíc hráči můžete dát v přípravě, na turnaj pak může odjet kdykoliv. Moc rád čtu o koních a toho taky vždy trenér připraví někde v pozadí ve svých stájích a na závodech ho jen odevzdá. Tak jsem to dělal s Radkem. Trénovali jsme v blocích, když jste dobře připravený, jde to už lehce.
Dril a pak jen „přítel na telefonu“?
Ne! To spojení přítel na telefonu mě díky panu Žofkovi (tenisový komentátor) zvedá ze židle. Přítelem na telefonu nikdy nejste, protože přítel nemá zodpovědnost a já ji měl u Radka obrovskou. Nesmíte v přípravě udělat chybu, protože on do vás vkládá naděje, že se bude zlepšovat. Když skončíte s kariérou, tak víte, jaké jste udělal chyby, a ti kostlivci vám zůstanou do konce života ve skříni. Hráč se jich ale díky radám zkušeného trenéra může vyvarovat.
Kdo je tenista dle vašeho gusta?
Jsem velký fanda Federera, protože hraje tenis, který lahodí mému oku a zvlášť dneska, když předvadí celodvorcový tenis, v němž kombinuje starý a nový směr tenisu. A pak jsem fandou Nadala a Djokoviče. Jsem rád, co s Novakem dokázal Marián Vajda, a je vidět, jak po jeho přípravě vždycky vyletí a je fantastický. Co se týče výživy a přípravy, tak posunul tenis vzhůru a nutí ostatní nacházet nové a nové věci. Tenis zkrátka sleduji, snažím se v něm rozvíjet, protože třeba nové rakety a struny ho úplně posunuly. A mrzí mě, že jsem je neměl ve své době. Připadá mi jednodušší balon zahrát.
Děláte si poznámky?
Někdo si je dělá, já sice zapomínám jména, ale tenisové věci si pamatuji. Snažím se sledovat co nejvíce zápasů, abych viděl, co funguje a co naopak ne. A snažím se stále tenisově rozvíjet. Můžu zavolat tátovi, mám výborného mentora, Tonyho Pickarda, kterému je 81 let, a vždy mi dobře poradí. Mám kolem sebe lidi, se kterými se můžu bavit o různých tématech. Trenéřina totiž není o tom, že vezmete hráče a budete na něj pálit balony. To je to nejmenší. Tam je strašně moc jiné práce. Ale tenis mě teď zase nabíjí.
Jak to?
Starší lidé třeba říkají: Musíte mít nějaký cíl, proč vstávat z postele. Pokud ho nemáte, tak umřete. A já každé ráno, co jsem skončil, vstávám s cílem věnovat se rodině. V poslední době se snažím zlepšit své vidění tenisu, až třeba přijde čas Sebastiana, tak abych s tím nějak naložil.
Hypoteticky: vzal byste funkci kapitána daviscupového týmu?
Ne, pro mě je to nezáviděníhodná funkce. Když se daří, jste oslavován, když ne, tak naopak lynčován. Já rád pracuji a něco stavím. Na Davis Cup hráči přijedou a vše je už dané.
Roznožku naučil Kordu herec Tomáš Holý Poznávací znamení Petra Kordy? Vlasy na ježka, šlachovitá figura a... ach ano, taky roznožka, kterou slavil výhry. A kterou v roce 2012, tedy 14 let po Kordově vítězství na Australian Open, zopakovala v Melbourne i jeho dcera Jessica. Ta pro změnu vyhrála Australian Open golfové. Kde se u Kordů ten zvyk vzal? „Vzniklo to díky Tomáši Holému. To je herec mého mládí a jeho filmy mi dodnes vykouzlí úsměv na tváři.“ A právě snímek s Holým Jak dostat tatínka do polepšovny, kde malý herec takhle skáče, inspiroval Kordu k oslavnému gestu. Dcera pak otce napodobila náhodou a na přání australských fotografů. „To její vítězství ale pro mě bylo důležitější než moje. Podlomily se mi nohy a musím říct, že na úspěchy dětí jsem hrdý. Moje kariéra dávno skončila, teď žiju pro ně,“ vypráví Korda. „Je mi jasné, že některé z nich mě dožene a některé i předežene. Lidi se ptají, jestli to snesu. A já budu jenom rád. Pamatuji si na chvíli, kdy mě Jessica poprvé porazila v golfu. Bylo to na Karlštejně, já to tam dostal sežrat. V srdci mě to ale neuvěřitelně hřálo. Stejně tak, když se to stalo u Nelly.“ Jen syn Sebastian se vzájemného měření nedočká, otec se na kurtu utkat nechce. „Teď by mě ještě neporazil, ale ta doba přijde.“ Ze všech tří jeho dětí tak mohou vyrůst profesionální sportovci, Korda však říká: „Nejvíc mi jde o to, aby děti studovaly. Sport je vachrlatý, stačí jeden špatný pohyb a vše je pryč.“ |
