Náročnému řemeslu, které vyžaduje precizní práci rukou, se věnuje přes půlstoletí. Dlouhých 32 let dělal vyplétače českého daviscupového týmu.
A mezi jeho klienty patřil také Jan Kodeš, kterému v roce 1973 nachystal šestici bytelných dřevěných raket k tažení za wimbledonským titulem. Proto Jurosz nechyběl na oslavě nedělních osmdesátin legendárního československého tenisty.
„Ale dorazil jsem později, protože prvního března se narodila i moje maminka, takže jsem nejdřív jel do Brna dát jí kytičku na hrob a až potom se vrátil do Prahy,“ popisuje. „Honzovy narozeniny si díky téhle shodě dobře pamatuju. On se vždycky divil, jak je možné, že jsem jeden z prvních gratulantů.“
Ačkoli Kodeše přímo na turnaje moc často nedoprovázel, pomáhal mu, jak jen mohl. „Honza si u mě v boudičce u areálu Sparty, kde jsem bydlel, sedával na odpadkový koš a koukal, jak pletu. A když někde hrál, tak jsem se ho ptal, jestli mám přijet. Když chtěl, tak jsem jel vlastním autem na svoje náklady třeba do Paříže nebo do Švédska. Jsem takový magor.“
Večer mi dali třináct raket a já je ve sklepě s nějakými Mexikány vyplétal. Bylo to strašně složité, protože v Americe jsou jiné zásuvky a jiné elektrické napětí.
