„A top 10 je jen začátek,“ hlásí 27letá tenistka. „Místo v ní si zasloužím už hodně dlouho, protože v poslední době hraju velmi dobře.“
Sebevědomá, nicméně pravdivá slova.
Džabúrová se letos propracovala na bilanci 48 vítězství a 18 porážek, svůj průlom do desítky zpečetila na „pátém grandslamu“ v Indian Wells, kde postoupila do semifinále.
A přiznala, že vidina žebříčkového vzestupu jí během turnaje rozhodně nebyla lhostejná.
„Bavila jsem se o tom s mentální koučkou a říkala jsem jí, že toho je na mě moc,“ vyprávěla. „Ale uvědomila jsem si, že tímhle musím projít. Snažím se uklidňovat a zvládat stres, protože jednou chci být grandslamovou šampionkou. Snad to zvládnu, aniž bych dostala infarkt,“ usmála se.
Krejčíková se posunula v žebříčku na čtvrté místo, hned za Plíškovou |
Dosud si počíná výborně a za vzestup si vysloužila i chválu od legend. Na sociálních sítích jí gratulovali Andy Murray, Martina Navrátilová či Billie Jean Kingová.
Legendy chválíDžabúrovou za posun do top 10 Murray: „Hodně hustý.“ Navrátilová: „Velmi dobře, psaní historie je vždy speciální.“ Kingová: „Gratulace, historický moment.“ |
„Nečekala jsem, že o mě budou tweetovat takové osobnosti,“ divila se Džabúrová.
„Je to neuvěřitelné. A že mě uznávají takové legendy, mi dává ještě větší sílu pracovat, abych jednoho dne byla grandslamová šampionka jako ony,“ zopakovala svůj smělý cíl.
Klidně na něj může dosáhnout, současný ženský tenis se proměnil v nevyzpytatelnou záležitost.
Džabúrová navíc soupeřkám zatápí pestrým rejstříkem úderů a až častěji nakoukne do závěrečných kol grandslamů - zatím hrála jen dvakrát čtvrtfinále -, získá i potřebné know how.
Velká oběť rodiny
Motivovaná je dostatečně.
Chce všem ukázat, že navzdory tomu, že pochází z arabského světa, který nepatří mezi tenisové bašty, může dosáhnout na nejvyšší mety.
„Je velký rozdíl, když pocházíte z Tunisu, a ne třeba z Ameriky, Francie nebo Austrálie,“ uvědomuje si. „V jiných zemích si berete příklad z hráčů, které vidíte přímo před vámi, máte tam více tenisových klubů i turnajů.“
Raketu Džabúrová poprvé sevřela v ruce ve třech letech, její maminka tenis hrávala rekreačně. „Mamka toho hodně obětovala, vozila mě po celém Tunisku na turnaje,“ vzpomíná nynější hvězda na těžké začátky.
„Byla to od ní velká oběť, když sledovala svou holčičku, jak jde za snem, který nebyl stoprocentně garantován. Ale věřila ve mě.“
Můžu inspirovat arabské ženy
Což Džabúrová nemůže říct o jiných.
„Třeba sponzoři mě odmítali kvůli tomu, odkud pocházím,“ prozradila. „Ale vyrovnala jsem se s tím a jsem pyšná na to, kým jsem se stala. Nespoléhám se jen na ostatní.“
Hrdá je také na svůj původ, trenérský tým má poskládaný z krajanů. Spolupráce zatím funguje znamenitě, díky čemuž se tuniská parta upíná na další, ještě smělejší mise.
„Můžu inspirovat arabské ženy, že nic není nemožné,“ prohlásila Džabúrová před dvěma lety, když přebírala ocenění pro nejlepší arabskou sportovkyni roku 2019.
Stejnou poctu by si právem zasloužila, kdyby skutečně grandslam vyhrála.
