Ale z toho, co jsem viděl, se mi naši hodně líbí. Zápas proti Finsku byl parádní, hlavně brankář Vokoun. Snad to ale nedopadne jako loni. Taky nám to šlo, ale pak čtvrtfinále s Rusy a konec.
Ze současného týmu znám trochu Martina Straku. Když hrál s Pittsburghem na Floridě, byl jsem se podívat. Pustili mě až k šatně a prohodil jsem s ním pár slov.
To bylo fajn, ale v paměti mi navždy zůstane jiný hokejový zážitek: finále mistrovství světa před dvěma lety. Hrálo se v Hannoveru a já ho viděl na vlastní oči! Měl jsem zrovna před turnajem v Hamburku. Stejně jako hokej ho vysílala televize Premiere, a ta nás do Hannoveru vzala. Seděli jsme v lóži - já, Bóďa Ulihrach a ještě Švýcar Kratochvil, jehož rodiče pocházejí z Československa. Dával jsem rozhovory, ale hlavně fandil.
Prohrávali jsme s Finskem 0:2, a přesto vyhráli! To jsem si pořádně zakřičel. Po zápase jsme šli klukům pogratulovat do šatny a spěchali zpátky. To abychom se alespoň trochu vyspali.
Hokej mám mnohem radši než fotbal. Jako Moravák fandím Zlínu, ale sám nehraju. Nejde mi to, neumím moc bruslit. Naposledy jsem vylezl na brusle snad před pěti lety a nic moc. Občas si ale dám něco jako hokejbal.
Před dvěma roky jsme hráli exhibici na ulici v Montrealu. Mantinely, umělé hokejky a gumový míček.
Tenisti proti hráčům NHL, docela jsme si užili. Nebyly tam žádné hvězdy, spíš hráči ze třetích čtvrtých útoků. Ani jsem je neznal. Za nás hráli samí Češi a Švédi, třeba Ulihrach, Björkman nebo Enqvist.
Já chytal hokejistům, aby to neměli tak lehké. No a Vokoun opravdu nejsem, uznávám... Už teď se těším na středu, kdy hrajeme čtvrtfinále. Tam teprve turnaj začíná. A snad neskončí...
