Opět uzmul prvenství.
Kromě rekordu v počtu titulů z prestižní akce vybojoval ještě nejvíce grandslamových vavřínů a také se chlubí nejdelší dobou v pozici světové jedničky. Nejvyššímu postu vládne s přestávkami už 400 týdnů.
„Jedna z nejlepších sezon, kterou jsem kdy měl. Bezpochyby,“ musel uznat Djokovič.
Djokovič přehrál Sinnera a slaví rekordní sedmý titul z Turnaje mistrů |
Fenomenální úkaz, jenž i v 36 letech poráží soupeře o víc než dekádu mladší.
Ale čím to?
Jeho souputníci Federer s Rafaelem Nadalem už se z vrcholu vytratili nebo vytrácejí. Švýcar minulý rok ukončil kariéru, Španěl bojuje se zraněními a návratem na kurt.
Djokovič ale spíš než do tenisového důchodu míří ještě výš, i když by se zdálo, že po hromadě úspěchů už nemá kam.
„Moje tělo drží, poslouchá mě. Vydržím tak dlouho, dokud budu mít chuť,“ varuje své soky. Za bohaté roky aktivní kariéry se dokázal obrnit a vytvořil si vítěznou mentalitu. „Chci, aby soupeři cítili, že musí předvést absolutně nejlepší tenis, aby proti mně měli šanci. Čím víc vyhrávám na největších turnajích, tím víc tahle aura roste.“
A Djokovič s ní umí soupeře parádně postrašit.
Vždyť letos kraloval v Adelaide, podmanil si Australian Open, Roland Garros, turnaj v Cincinnati, ovládl US Open, podnik v Paříži i Turnaj mistrů.
Tři grandslamové trofeje. Jen ve Wimbledonu ho ve finále zvládl porazit talentovaný Španěl Carlos Alcaraz, se kterým se Srb během sezony přetahoval o pozici světové jedničky.
Djokovič o olympiádě i Češích: Máte působivé úspěchy a zářnou budoucnost |
Mladým soupeřům stále ukazuje, od koho se mají tenisový um učit.
„Věřím, že ze mě Djokovič udělá lepšího hráče,“ řekl Jannik Sinner, kterého Srb zdolal ve finále Turnaje mistrů. I přesto, že s Italem ve skupinové fázi prohrál. Stejně jako v roce 2015, kdy takto padl se Švýcarem Federerem, ale v bitvě o titul velkého soka přemohl.
„Tenis je zajímavý sport, protože každý den je jiný. Měli jsme stejné podmínky jako před pár dny, kdy jsem vyhrál. Ale tentokrát jsem to nedokázal,“ doplnil Sinner, jenž se jako první Ital v historii probojoval v ATP Finals až do střetnutí o prvenství.
Prostředí raket a míčků je skutečně nevyzpytatelné. Chyběl totiž jen kousek a Djokovič by se ze skupiny Turnaje mistrů ani nedostal do semifinále. Přesněji ho možná zachránilo půl centimetru.
Navíc z úplně jiného duelu.
Minulý čtvrtek se totiž ve skupině A utkali Sinner s Holgerem Runem. Kdyby dánský tenista v zápase uspěl, postoupil by společně s Italem do semifinále. Za nerozhodného stavu 1:1 měl ve třetím setu brejkbol na 5:3. Sinner si po zkaženém prvním podání chystal druhý servis.
Rune ho následně poslal jen těsně za autovou čáru.
Těžko říct, jestli by za brejkového stavu nakonec dotáhl zápas do vítězného konce, ovšem chybělo málo a Djokovič by v neděli velký triumf neslavil.
V tenise ale občas rozhodují opravdu jen maličkosti.
„Motivaci uspět, zejména na velkých turnajích, pořád mám, výkony mě stále inspirují, abych pokračoval,“ prozradil nadšený Djokovič, který se vrhá ještě na jeden důležitý úkol. Ve španělské Málaze se tento týden společně s daviscupovým výběrem Srbska pokusí ovládnout i týmovou akci.
„Mám ty největší ambice a cíle, ani příští rok tomu nebude jinak.“
Proto není divu, že už myslí na největší vrcholy příští sezony. A počítá, co by ještě rád dokázal. „Můžu vyhrát čtyři grandslamy a olympijské zlato,“ naráží na hry v Paříži.
Kdy jeho nadvláda nad tenisovým světem skončí? „Proč přestávat, když vyhráváte největší podniky? Začnu nad tím uvažovat, až mě soupeři budou kopat do zadku,“ smál se. Ač svým chováním část fanoušků pobuřuje a druzí ho zase milují, jedno je jisté. Jméno Novak Djokovič z knihy rekordů jen tak nikdo nevymaže.