Ale pozor, na začátku roku 2018 lepší stránka jeho osobnosti zatím výrazně převýšila stíny na Kyrgiosově emotivní duši. Zaprvé: tentokrát si otevřel ústa oprávněně. Zatímco jeho sok si ve finále v Brisbane klidně po setu odešel vyměnit outfit, Kyrgios nedostal čas k tomu, aby lékař prohlédl jeho levé koleno, které měl zatejpované ve všech čtyřech předchozích duelech.
Žádné simulování, žádná taktika. „Ptal jsem se ze svého profesionálního zájmu,“ popsal dialog, v němž sudí sehrál part neslyšícího.
A zadruhé, což je nejpodstatnější: Kyrgios celou akci vyhrál.
V roce 2017 zůstal bez titulu, ba dokonce bez finálové účasti. Poutal pozornost předčasnými konci v pavoucích turnajů či netajeným nezájmem. Stagnoval. Hledal se.
Najednou v něm třeba legendární Pat Cash vidí jednoho z adeptů na grandslamovou senzaci. „V semifinále a finále bychom se mohli dočkat nových jmen,“ uvedl Cash s výhledem na Australian Open.
Jeho seznam? Jihoafričan Kevin Anderson, belgický šampion Turnaje mistrů David Goffin - a právě Kyrgios: „Jednou se velkého průlomu určitě dočká. Otázkou je jen to, jestli jeho tělo vydrží pětisetové bitvy.“
Mnozí už v podobný scénář věřit přestali, neboť loni byl 22letý floutek řecko-malajsijského původu chvílemi až na odpis. Na grandslamech padl dvakrát ve 2. kole, dvakrát dokonce v 1. kole. Bída!
Nick Kyrgios spolu s Johnem McEnroem na Laver Cupu.
Nápovědu nabízel na podzim při premiéře Laver Cupu v Praze, kde dostal místo v Týmu světa. „John mě chápe. Rozumí mi,“ vychvaloval kapitána mužstva, jímž byl bouřlivák jiné éry, slavný John McEnroe. V narážce na to, že má-li k dispozici chápající tým, umí velké věci.
V Brisbane přišel důkaz, čtvrtý titul jeho zatím krátké kariéry. Zvlášť u tohohle chlapíka jsou ale trendy důležitější než jednotlivosti. Kyrgios potřebuje najít balanc, dlouhotrvající vášeň, vyrovnanost výkonů. A pevné zdraví, samozřejmě.
„Hrozně touží po tom, aby se na grandslamech zlepšil,“ hodnotí týden před startem megaakce v Melbourne jeho australský krajan, legenda Lleyton Hewitt. „Teď si musí psychicky i fyzicky odpočinout. Vyhrát grandslam, to je dřina. Ale pokud vydrží do druhého týdne, může se stát úplně cokoli.“
Od takového počinu byl loni zhruba podobně daleko, jako je jeho rodná země od zbylých kontinentů. A že ho to pořád strašně štve!
„Stále cítím pachuť,“ vybavuje si, jak v Melbourne potupně skončil ve 2. kole, byť nad Italem Seppim vedl 2:0 na sety. Po porážce pak vršil jízlivé a uražené komentáře: „Ano, jsem padouch.“
Na stupnici extrémů nyní vykročil od padoucha k hrdinovi, jenže u Kyrgiose vážně nikdy nevíte.
