Francesca Schiavoneová, jedna z nejsenzačnějších šampionek tenisové historie, vyhrála grandslam až při svém 39. pokusu. Nejen to. Dokázala to jako 17. nasazená, 18 dnů před 30. narozeninami, coby nejstarší debutantka na grandslamovém trůnu od Ann Jonesové ve Wimbledonu 1969. A poté, co za celou kariéru vyhrála jen dva světové turnaje, v Bad Gasteinu a Moskvě.
Prezident Napolitano hned telefonoval a gratuloval. Pětatřicet let od vítězství Adriana Panatty čekala Itálie na dalšího grandslamového šampiona. A aby titul z turnaje Velké čtyřky dobyla italská žena? To se nikdy předtím nestalo.
"Dokázala jsem, že všechno je možné," líčila. "Já jsem toho důkazem. Každé ráno jsem vstávala se snem, že vyhraju takový turnaj. A ono se to stalo."
Proti síle Samanthy Stosurové, australské likvidátorky favoritek, nasadila vlastní taktiku: hrát míč brzy po odskoku, tlačit se na síť. "Doma trénuji s muži, co podávají rychlostí přes 200 kilometrů za hodinu. Řekla jsem si: Když vyberu jejich podání, vyberu i to od Sam."
V tie-breaku druhé sady oslavovala každý vítězný míč, jako by byl už rozhodující, tancovala po kurtu. Po proměněném mečbolu padla na antuku, pak ji políbila. "Děkovala jsem jí za nádherný turnaj." V hledišti křepčilo 50 členů fanklubu, na sobě měli trička s hesly "Schiavo: nothing is impossible".
Nic není nemožné. Ona říkala: "Přijeli i mí přátelé, kteří mě znali ještě jako tříletou. Byli fantastičtí." Když je potkala před zápasem, jen vytřeštila oči: "Co tu děláte?"
"Sedli jsme do auta a deset hodin sem jeli. U toho jsme přece nemohli chybět."
"No vy jste šílení!"
Na zpáteční cestu jim už mohla koupit letenky. Za titul získala 1,1 milionu eur a navrch bonus 400 tisíc eur od italské federace. A v dnešním světovém žebříčku bude poprvé v životě hráčkou Top Ten.
