Je těžší nést odpovědnost hráče, či kapitána?
Jako hráč máte ten luxus, že se můžete zabývat pouze sám sebou. Snažíte se připravit na zápas, jak nejlíp dovedete, a o nic jiného se starat nemusíte. Jako kapitán musím myslet na tisíc věcí najednou. Jak a kdy trénovat, co zařídit, koho nominovat... A ještě jsem pod stresem, který zmizí až po výhře.
V soutěži jste debutoval roku 1984 proti Československu. Prohrál jste s Ivanem Lendlem i Tomášem Šmídem. Jak na ten zápas vzpomínáte?
Lendl tenkrát zrovna vyhrál French Open, na mě byl moc těžký. Mohl jsem možná porazit Šmída, ale byl jsem ještě mladý. Chyběly mi zkušenosti.
Koho byste v týmu vašeho současného soupeře nerad viděl?
Lendla a Kordu v jejich nejlepší formě. Ale ani Novák s Ulihrachem nebudou pro nás snadní soupeři, jak si lidé ve Francii myslí.
Jak byste představil své hráče?
Escude to má v Davis Cupu osm nula ve dvouhrách. To snad mluví za vše. Jen bych rád věděl, proč stejný tenis nepředvádí také na turnajích. Grosjean sice letos nehraje tak dobře jako loni, kdy byl světovou šestkou, ale pro tým je cenný. Santoro nevynechal Davis Cup od roku 1999, a navíc byl letos s Llodrou ve finále Australian Open.
Dočkáme se překvapení při čtvrtečním losu? Dáte do týmu Llodru místo nominovaného Clementa, jak naznačovalo složení dvojic při tréninku čtyřhry?
Teď to neřeknu, protože pak už by to nebylo překvapení.
Ve Francii vybíráte z mnoha hráčů. Je těžké se trefit?
Váš kapitán Jan Kukal to má snazší, jeho hráči jsou daní a on může jen přemýšlet, jestli nepotřebují něco navíc. Já musím kombinovat a sázet na to, že právě tenhle bude mít v pátek na singl tu nejlepší formu. Ale zase mám kvalitní náhradníky pro případ zranění. Český tým je v tomhle slabší. Kdyby se vám zranil třeba Novák, byla by to velká rána.
Jaké to je nechat na poslední chvíli stranou pátého hráče?
Nenávidím, když mu musím po pěti dnech tvrdého tréninku říct: Vypadáváš z týmu. Hrál jsi dobře, ale máš smůlu, beru tvého kolegu. Kdo by něco takového říkal rád?
Pokračování na str. C2
Váš vrchol v Davis Cupu?
Když jsem před jedenácti lety v rozhodujícím zápase finále doma v Lyonu porazil Samprase. Radost hráče se nedá s ničím srovnat. Loni v Austrálii, když jsem byl kapitánem, to bylo jiné. Tam jsem měl především radost z odvety za dva roky starou prohru s Australany v Nice, kde jsme byli favority.
Proč jste tenkrát zklamali?
Byla tam řada drobných chyb, které vyústily v jednu velkou katastrofu. Hrajete velký zápas před svými rodinami, přáteli, známými a nečekáte nic jiného než vítězství. Chcete se ukázat - a bác, prohrajete. Dva roky nato nastupujete zase proti Austrálii, ještě silnější o světovou jedničkou Hewitta, navíc v jejím prostředí a na trávě. Víte, že máte minimální šanci - a navzdory všemu vyhrajete. Těžko se to vysvětluje, ale určitě to bylo v týmovém duchu. Vím to.
Co jste změnil?
Když jsem před třemi roky nastupoval jako kapitán, snil jsem, že se mi povede dát dohromady opravdový tým. Jenže ne každý to chtěl pochopit, byly tam různé individuality. Musela proběhnout tak trochu generační výměna.
Loni jste hned z Melbourne letěl přes Paříž, kde vás přijal prezident Chirac, do Londýna na turnaj veteránů. Vyhrál jste ho, ve finále jste porazil Kordu. Jak jste to zvládl?
Byly to nejhektičtější dny mého života. Ani nevím, jak se mi to povedlo. Asi proto, že jsem neměl čas zastavit se a vypadnout z toho šíleného kolotoče.
Jste teď klidnější, když už máte vítězství v Davis Cupu?
Ne, tlak je pořád stejný. Neberu to jako zábavu. Nechceme přestat vyhrávat.
Umíte nějaká česká slova?
Ahoj a vole. To první jsem se naučil od Jakoba Hlaska, mého švýcarského spoluhráče a kamaráda, který se narodil v Praze. A druhé jsem slyšel od českých tenistů snad tisíckrát.
Váš tip na výsledek čtvrtfinále Francie - Česko?
Rozhodne se až v neděli. Možná až v posledním zápase.
 Tým francouzských tenistů slaví v Melbourne deváté vítězství v Davis Cupu |
